Odhalený mýtus: Sergio Oliva
Odhalený mýtus: SERGIO OLIVA
Jako vzpěrač Oliva trénoval mnohem tvrději, než ostatní členové družstva. Třikrát týdně procvičoval tlaky, trhy a nadhozy v sériích po 1-5 opakováních, k tomu dřepy a různé formy výtahů. Jedni autoři tvrdí, že kulturistiku dlouho nenáviděl a vzpírání dával přednost ještě v roce 1963, podle jiných jej bodybuilding zajímal už tenkrát a tak ve „volných“ dnech dělal obvyklé kulturistické cviky po 15-20 opakováních. Na přelomu let 1962-1963 v Miami už normálně trénoval a jeho svaly rostly tak rychle, jako kdyby je nafukoval vzduchem. S využitím síly ze vzpírání mohl trénovat s těžkými váhami, kdežto normální začátečník musí začínat prakticky od nuly. Na prvním tréninku prý vytlačil 185 kg a jakmile přešel od 5 na více opakování, rostl jako z vody. Oliva sám přiznal, že pro kulturistiku vlastnil úžasnou genetickou výbavu. Počínaje kostrou se širokými rameny, štíhlými boky („Dědičným znakem naší rodiny je neuvěřitelně úzký pás,“ řekl) a snadno rostoucími svaly (po celém těle měl dlouhá svalová bříška, což bylo zlé pro bicepsy, ale dobré pro lýtka, a jak se zdá, netrápila jej žádná zaostávající partie) až po obdivuhodnou přírodní schopnost regenerace (díky příznivému metabolizmu mohl jíst samé sacharidy a netloustnout, po celodenní dřině ještě tři hodiny trénoval), později doplněnou instinktivním chápáním potřeb svého těla, Oliva představoval jeden z nejzázračnějších talentů 60. let. Podle mne byli Arnold, Zane, Draper, Yorton, Howorth, Ortiz a další daleko za ním. K tomu připomíná bratra Diega: „Diego měl ještě lepší genetiku než já. Představte si mne ve vrcholné formě, ale o 10 cm vyššího a mohutnějšího – a máte Diega. Také on měl štíhlý pás a velkolepé paže, přestože pouze vzpíral!“ To již předbíhám, ale ještě Boyer Coe: „Sergia jsem viděl poprvé na AAU Jr. Mr. America v San Jose. Byl větší než sám život: seděl v restauraci, polykal pečená kuřata a před sebou měl čtyři Coca-coly. Sergio byl fenomenální a vykazoval jisté charakteristiky, kterým se dosud nikdo nikdy nevyrovnal. Vážil tehdy 90 kg, ale každé jeho stehno měřilo 73,5 cm, pás měl 69 cm a téměř žádné boky. Nemohli jsme uvěřit, že máme před sebou lidskou bytost – vypadal skoro jako karikatura člověka.“
Oliva se usadil ve španělsky mluvící lokalitě Chicaga (okres III.). Nedaleko byla posilovna Division St. YMCA s hlavním instruktorem Bobem Gajdou, což zanedlouho vedlo ke vzniku trvalého přátelství mezi oběma giganty. Když se Gajda osamostatnil a otevřel slavné středisko DUNCAN YMCA, Oliva šel přirozeně za ním. Kulturistický sál v YMCE měl rozlohu 15 x 25 metrů a byl vybaven nejmodernějším nářadím. Není divu, že činkárna přilákala množství současných i budoucích šampiónů jako vzpěrače Russe Knipa, Phila Grippaldiho a Joe Pulea, případně ji poctili návštěvou borci jako Larry Scott, Chuck Sipes a John Tristram. Jelikož Oliva chápal Gajdu jako svůj vzor, celkem přirozeně přešel na jeho revoluční systém PHA, metodu sekvencí ze 6 cviků bez přestávky. Po minutové pauze jste sekvenci opakovali šestkrát (Gajda až desetkrát) a přecházeli na další. Trénovalo se šestkrát týdně po 50 sériích každý den. Oliva de facto poprvé prováděl cílený bodybuilding a pár měsíců přibíral, ale pak na tělesné váze 90 kg stagnoval.
Pokud tomu můžeme věřit, první soutěží Sergio Olivy bylo mistrovství Floridy 1963, které (podle vlastních slov) „…vyhrál bez toho, že by uměl pózovat.“ Jiný pramen uvádí, že šlo o soutěž Mr. Chicago YMCA 1963, kde totálně propadl, protože předvedl sestavu v délce 10 sekund. Tenkrát vyhrál Steve Kotis, který Olivu rovněž porazil na Mr. Illinois 1963. Oliva tehdy vážil 87 kg a měl biceps asi 44 cm. Trápily jej jazykové problémy a nezanedbatelná byla také antipatie rozhodčích AAU vůči kulturistům černé pleti. Prvního vítězství Oliva dosáhl dne 1. prosince 1963, šlo o soutěž Mr. Young Chicagoland. Současně se stal mistrem státu Illinois ve vzpírání kategorie do 90 kg výkonem 457,5 kg. Nadešel rok 1964. Oliva dobývá titul AAU Mr. Illinois, v dubnu pak Mr. Mid-States a v červnu 1964, na domácí půdě v Chicagu, obsazuje 7. pozici na AAU Mr. America (vítěz Val Vasilieff). V podobném duchu se odvíjel rok 1965. Oliva si zopakoval soutěž Mr. Chicagoland a odjel do Ohia na Junior Mr. America. Dne 22. května se na pódium vtěsnalo 26 závodníků; z těch známějších Gajda, mladý Dennis Tinnerino a začínající Don Ross. Gajdovi na 4. místě chyběla svalová hmota (88,5 bodu), Tinnerino jako čerstvý držitel titulu Teen Mr. America překvapil zjevným zlepšením (3. místo, 90 bodů) a Kubánec zaostal o půl bodu za populárním, leč „nečekaně vítězným“ Jerry Danielsem (podle Olivy nic více než „fat boy“, tlusťoušek). Dne 12. června 1965 v Los Angeles uspořádala AAU každoroční šampionát o nejlepšího kulturistu Ameriky. Den předtím volili rozhodčí nejsvalnatějšího muže (Most muscular man) a shodli se na tom, že jím bude Sergio Olivia (tak jej nějaký čas psali) z Chicaga. O jeho vystoupení napsal časopis Ironman: „Podle mnoha přítomných byl Oliva naprosto vynikající. Pokud by byl občanem USA a hovořil lépe anglicky, mohl pravděpodobně vyhrát. Bývalý vzpěrač z Kuby zvedá tlakem 137,5 kg, trhem 140 kg a nadhazuje 180 kg. Udělal také dřep s 250 kg, vleže vytlačí 225 kg, mrtvým tahem zvedne 272 kg a bicepsy 105 kg, což z něho činí daleko nejsilnějšího muže soutěže. Na rozdíl od většiny barevných kulturistů disponuje mocnýma nohama a dobrými lýtky, neboť má evropské předky a četné genetické výhody oproti černým Američanům. Postavou připomíná většího Steve Reevese. York Barbell Company hledá vhodného kandidáta pro NABBA Mr. Universe a Oliva by byl dobrou volbou.“
Výsledky: 1. Jerry Daniels – 90,5 bodu, 2. Bob Gajda – 88 bodů, 3. Randy Watson – 87,5 bodu, 4. Oliva – 84,5 bodu.
