Portrét oslavence: JAAN TALTS
JAAN TALTS
Úspěchy sportovců v bývalém Sovětském svazu stály na třech pilířích: Všestranná státní podpora olympijských druhů sportu, nepřeberná zásobárna talentů ze všech 15 svazových “autonomních” republik a touha samotných sportovců zlepšit prostřednictvím sportu své společenské postavení. Vezměte druhý pilíř a nadané vzpěrače. Všichni nosili znak SSSR, ale Žabotinskij, Pěrvij, Šarij a Pisarenko pocházeli z Ukrajiny. Grigori Novak byl ukrajinský Žid. Rodištěm A. Kurynova byla Kazaň v Tatarstánu v Povolží, Dito Šanidze proslavil Gruzii, S. Ambarcumjan Arménii, T. Tajmazov, V. Nanijev, A. Jenaldijev Osetii a I. Samadov s A. Sajdulajevem Čečensko. Viktor Mazin byl částečně Burjat a částečně Rus, Sultan Rachmanov byl napůl Ukrajinec a napůl Uzbek. Ivan Andrejev byl Čuvaš, Jurik Vardaňan a V. Mirzojan se narodili v Arménii, Israil Arsamakov v Ingušské oblasti, Leonid Taraněnko na Bělorusi, A. Chrapatyj byl Kazach a David Rigert německý Kazach. Michail Kokljajev má ruského otce a tatarskou matku.
Jaan Augustovič Talts byl (jako před ním siláci Georg Hackenschmidt a Georg Lurich) Estonec, občan jinak suverenní, nicméně okupované země. Narodil se v pátek 19. května 1944 v Laiksaare v okrese Pärnu na pobřeží Rižského zálivu, poblíž hranic s Lotyšskem. Matka Saalme Janovna byla učitelka, otec August Matsovič zootechnik, celkem měli sedm dětí. Tělesná síla byla v rodině běžná, otec cvičíval s bulinami, siláky byli dědeček a matčin bratr, i sourozenci rostli víc a rychleji naž Jaan. Talts od pěti let pomáhal s koňmi, v lese, při sklizních zemědělských plodin a pastvě dobytka. Sportovat začal na statku rodičů v Tauste a věnoval se hlavně sprintům, plavání a volejbalu. Jako studenta zemědělské školy v Tihemetsa jej trenéři Paakspuu a Oja v roce 1958 přivedli ke vzpírání. Výkony rostly zvolna: rok 1958 – 132,5 kg; rok 1959 – 202,5 kg; rok 1960 – mistrovství Estonska juniorů do 67,5 kg – 270 kg; 1962 – do 75 kg – 390 kg, nadhodil 155,5 kg – víc jak světový rekord, mistrovství SSSR vesnických vzpěračů do 82,5 kg – 385 kg; 1963 – 400 kg (125 + 120 + 155). Studoval tenkrát na vysoké škole v Tartu. Ráno vstával v šest, hodinu vrhal kouli, posnídal, hodinu šprtal, pak šel do práce, navečer tréninoval vzpírání, pak opět studium a třeba do 23. hodin znovu vrhal kouli.
JAAN TALTS
V roce 1963 Talts nastoupil na vojnu do Kyjeva. V mizerných podmínkách pod dozorem kouče Krinického, zato vedle borců jako Batiščev, Šanidze a Běljajev, se rychle zlepšoval a už za rok byl juniorským mistrem SSSR s rekordem v tlaku 145 kg, potom splnil limit mistra sportu 420 kg a na mistrovství Ukrajiny nazvedal 437,5 kg s rekordem v nadhozu 165 kg. Potíž byla v tom, že soutěžil s mistry a sám jako voják neměl dostatečnou stravu. Zachránil jej bratr Mats, který posílal peníze, ale stejně musel prodat třeba nový svetr za 35 rublů. Příliš náročný trénink však způsobil zranění kolen a zad, takže celý rok 1965 vynechal, v prosinci dával 150, 130 a 180 kg. V roce 1966 skončil druhý na mistrovství SSSR do 90 kg (152,5 + 140 + 182,5 kg), bylo to při shodě výkonů s E. Brovkem na tělesnou váhu, zkoušel však SR v nadhozu 188 kg. Na soutěži “Baltský pohár” ustavil svůj první SR (nadhoz 188,5 kg) a s trojbojem 482,5 kg se dostal do národního týmu. Následně obdržel důvěru k účasti na ME/MS 1966 v Berlíně, odkud se vrátil bez umístění; měl poraněnou ruku a nedal základní pokus v tlaku 147,5 kg. Po soutěži doma, jako důkaz svých kvalit, však nazvedal 160 + 140 + 190, 490 kg!
V další sezóně se Talts trenérovi Medvěděvovi odvděčil víc než bohatě: Jako první 90 kg vzpěrač na světě nazvedal v trojboji přes 500 kg (přesně 502,5; na disciplíny 160 + 150 + 197,5). Talts následně vyhrává ME 1968 (dále ještě 1969, 1970 a 1972), na MS i OH 1968 v Mexico City končí druhý za houževnatým Finem Kaarlo Kangasniemim.
JAAN TALTS
Na okraj, v roce 1970 Talts závodil ve vrhu koulí a dosáhl výsledku 16,90 metru. Po přestupu do 1. těžké váhy jen 174 cm vysoký silák nabral další sílu a s oslňujícím trojbojem 580 kg (210 + 165 + 205 kg) vyhrál zlato na OH 1972 v Mnichově. Po výpadcích Kaplunova, Kanygina, Šarije a Rigerta byl spolu s Alexejevem jediným zlatým medailistou her sborné SSSR! Mimochodem, mohl být taky prvním mužem 110 kg váhy s trojbojem 600 kg… pokud by ovšem nadhodil 225 kg, o které se několikrát pokoušel.
“Železný rytíř z Estonska” překonal celkem 9 olympijských, 43 světových a 75 estonských rekordů. Maxima v kategorii do 90 kg měl tlak 170 kg, trh 153,5 kg a nadhoz 198 kg, o váhu výš 211 – 170 – 222,5 kg. Po rozloučení s činkou v roce 1974, kdy utrpěl vážné zranění paže při trhu se 167,5 kg, se Talts věnoval trenérství doma v Estonsku i na úrovni SSSR, byl děkanem vyšší sportovní školy, prezidentem Estonské vzpěračské unie, členem a viceprezidentem Estonského olympijského výboru. Na jeho počest byly vztyčeny dvě sochy, jedna bronzová ve sportovním středisku v Tihemetsa (1973) a druhá žulová u rodinného domu v Saulepi.
