Legendy zápasu: Danilo G. Posunko
Dnešní město Kirovograd bylo původně pevností na jižní Ukrajině, zbudovanou na řece Inhul v bývalém Chersonském regionu. Zde v roce 1750 založili hliněnou baštu St. Jelizaveta, pojmenovanou na počest carevny Jelizavety (jinak Alžběty Petrovny). Pozdější město dostalo jméno Jelizavetgrad, pak se ještě jmenovalo Kirovo a Kirovograd, v roce 1991 se vrátilo k Jelizavetgradu a od roku 2016 nese jméno Kropyvnyckyj. A tady, na předměstí Jelizavetgradu, v malé kozácké stanici Lelekivka (napadá mne městečko Lelekovice u Brna), se roku 1885 do rodiny Posunkových narodil chlapec Danilo. Lidé z okolí později vzpomínali, že měl trup, paže a nohy mocné jako dubové kmeny, současně však byl rychlý jako sprinter a neuvěřitelně pružný – bez přípravy metal salta i přemety, chodil ve stojce na rukách a udělal též přemet s 32 kg závažím v každé ruce. Narostl do střední výšky 174 – 178 cm, na vrcholu sil vážil asi 130 kg, kolem hrudi mu naměřili 131 cm a rozměry krku, paží a lýtek měl po 50 cm. Takové masivní proporce nabyl bez formálního posilování, pracoval pouze na statku a zápasil, tudíž musel být naprostým genetickým zázrakem.
Danilo byl chlapec milující přírodu, pole, louky a samozřejmě zvířata. Na statku pomáhal rodičům, oral, sel a staral se o dobytek. Měl rád především koně, protože v Lelekivce se konaly letní tábory Jelizavetgradské jezdecké školy (JJŠ), kde jako hoch často vypomáhal. Na vojnu jej vybrali k potápěčům Černomořského loďstva, kam posílali urostlé ukrajinské brance. V roce 1905, během služby v Sevastopolu, se mladý potápěč začal zajímat o klasický zápas. Velkou pomocí se mu stala péče věhlasného cirkusového manažera Ivana Lebeděva, jenž jej naučil technice základních chvatů. Po návratu do civilu se Posunko stal instruktorem zápasu v JJŠ. V roce 1914 se v kyjevském cirku uskutečnil sledovaný duel amatéra a miláčka lidu z dolní části společenského žebříčku s profesionálem – mistrem světa Stanislawem „Zbyszko“ Cyganiewiczem, jehož se obával i sám Ivan Poddubnyj. Zápas trval dvě hodiny a oba borci stáli celou dobu na nohách, nikdo nedokázal provést jediný chvat. Dva muži zhruba stejné výšky i váhy, do krajnosti nabití svaly, dva lidští mastodonti se silou zuřivých býků. Posunko však byl mnohem širší v ramenou a masivnější v dolních končetinách. O jeho plecích říkali, že jsou jako сажень косая, což je stará míra, rovnající se vzdálenosti od palce pravé nohy k prostředníčku vzpažené levé paže!
Jelikož car Mikuláš II. a jeho bratr velkokníže Michail Alexandrovič byli fanoušky zápasu, zbavili všechny cirkusové zápasníky mobilizační povinnosti pro I. světovou válku, a tím jim zřejmě zachránili životy. Na začátku zápasnické kariéry se Posunko uvedl porážkami Gabriela Lassarteseho z Francie a černého obra Anglia, první souboj s Poddubným v roce 1924 skončil remízou. Dosáhl rovněž nerozhodných výsledků s Bullem, Šemjakinem a Zajkinem, tudíž jej mnozí pokládali za druhého nejsilnějšího zápasníka Ruska (po Poddubném). Nerozhodný boj vedl také s gigantem Míšou Borovem (198 cm, 130 kg) a po propité noci dokázal složit velmi dobrého Fedora Kožemjaku.
Na přelomu kapitalistické a socialistické éry se náš silák oženil s dívkou Ulitou, o 15 let mladší, živil se jako instruktor sebeobrany v městském klubu a JJŠ, pořádal tréninkové turnaje a ukázkové zápasy. Na první Jelizavetgradské olympiádě 1923 zvítězil v těžké atletice – v zápase, vzpírání, vrzích a hodech. Ve vsi Lelekivka měl pozici rovnou učitelům a lékařům, takže obdržel k užívání 30 akrů půdy, zatímco členové kolchozu dostali po 60 akrech. Mimo to úspěšně choval ušlechtilé býky.
V roce 1927 se Ivan Poddubnyj vrátil s triumfálního turné po Americe a dovezl pozvání pro dva další zápasníky. Uvažoval o Michailovi Borovovi a Posunkovi, dostal však negativní odpovědi. Borov nechtěl za žádnou cenu opustit rodinu a Posunko řekl: “K čemu mi budou americké dolary, když nemohu žít bez svých býčků? Kdo by se o ně postaral?” Dlužno dodat, že Poddubnyj byl silně rozladěný.
Posunko pokračoval v chovu a pěstování zemědělských plodin, nicméně během zemědělské kolektivizace (1927 – 1932), kdy byli všichni rolníci nuceni masově vstupovat do kolchozů (kolektivnoje chozjajstvo), o veškeré polnosti, traktory a dobytek přišel. Tak se ze zámožného statkáře stal kolektivním mužikem, nejvíc jej však zasáhla absurdní smrt milovaného bratra; začal víc a víc pít, ztrácel sílu a na zápasy jej nikdo nezval. Danilo Gerasimovič Posunko, hrdina ukrajinského lidu, skonal 8. března 1942 ve věku 57 roků.
