TŘI GENERACE ČESKÝCH OHÝBAČŮ ŽELEZA
TŘI GENERACE ČESKÝCH OHÝBAČŮ ŽELEZA
JMÉNEM FRANTIŠEK, FRÁŇA, FRANTA
Krátce po I. světové válce si v Rakousku a Německu začínal získávat jméno polsko-židovský silák Zishe (Zikmund) Breitbart (1893 – 1925), zvaný “Der Eisenkönig” neboli Král železa, to pro jeho schopnost ohýbat, lámat a překusovat studený kov jako perník.
František Česal
Tři dekády předtím, v srpnu 1890, se v Brně – Husovicích narodil chlapec František Česal. Už od mládí, podobně jako Breitbart, vynikal fyzickou silou, kterou dál rozvíjel v učení na kotláře v Porgesce (Královopolské strojírny) a tréninkem zápasu v ČAK Hellas na Marxově ulici. Tam se v roce 1905 mohl potkat s Gustavem Frištenským. Po vyučení Česal, po úraze na jedno oko slepý, odešel na tovaryšskou zkušenou do Vídně, kde se uchytil jako zápasník a projezdil v dresu kus Evropy. Trošku se mu příčila předem domluvená vítězství, zato však někdy kolem roku 1920 viděl produkci tehdy “Nejsilnějšího muže světa” Breitbarta a rozhodl se být zrovna takový. Tituloval se “Nejsilnější muž dnešní doby, mistr Č.S.R. a moravský Král železa,” a podle svědectví většinu Breitbartových čísel včetně překusování řetězů zopakoval. Autor jednoho textu napsal, že se Breitbart časem ocitl v jeho (Česalově) stínu, což mi přijde silně přehnané. Breitbart byl v posledních pěti letech života (1920 – 1925) evropskou celebritou, uznávanou a uctívanou osobností, zvláště pak po návratu z triumfálního turné po Americe. Kdo vlastně znal nějakého brněnského Česala?
Dochovaný plakát popisuje *Ležení holými zády na prkně s 2500 ostrými hřebíky, na prsou 140 kg kovadlina, do níž dva muži bijí perlíky *Překousnutí diváky určeného 5 mm tlustého očka řetězu *Zhotovení okrasy z dvoumetrové pásovice průřezu 3 x 1 cm, držené v zubech *Zformování podkovy z tyčky dlouhé 30 cm a profilu 1,4 x 1,4 cm *Roztrhnutí silného řetězu hrudníkem *Ohnutí traverzy délky 7 metrů a profilu 12 x 10 cm na hlavě vahou šesti mužů na každé straně *Stočení podkováku v prstech do vrtulky *Vleže držení desky zatížení 10 – 12 muži *Živý kolotoč *Rozbíjení 50 kg kamene na hlavě *Lámání silného hřebu a podkovy *Roztahování paží dvěm auty *Přejetí těla autem vážícím 1500 kg *Přejetí těla Bugatkou *Potažení vozu s 15 muži za popruh sevřený v zubech atd.
František Česal
Česal se takto živil třicet let, možná tedy do války nebo i během ní. Protože s manželkou neměli děti, adoptovali osiřelého chlapečka, jemuž v nemocnici zemřela matka a otec, ruský válečný zajatec, zmizel s transportem do SSSR. Později dělal šenkýře u benzinové pumpy v Husovicích a ještě v roce 1966 předváděl sílu fotbalistům husovického Arsenalu. Když jej na pumpě přepadli mladíci a chtěli peníze, poloslepý stařík jim řekl: “Ale chlapci, já mám strach.” “No to bys měl mít, dědku,” smáli se kluci. “Ale já mám strach o vás…”
Přibližně v polovině 60. let přišel za Česalem brněnský chlapec Franta Kocourek. Zestárlý 75letý silák se jej zeptal: “Franto, a co bys chtěl lámat? Slané tyčinky?” Druhou verzi popisuje v článku pro Mladý svět z roku 1967 Jan Polešovský. Kocourek Česala vyhledal, zazvonil, vešel a řekl: “Tož povídejte, chcete-li vůbec cokoliv vyjevit!” Fráňa ho plácnul po bedrech a když se kluk nezhroutil, s dovolením se mu podíval na chrup. “Říkáš, že jsi Kocourkův? Proč táta nepřišel s tebou? Aha, rozumím…” Když elév řekl, že není od černého řemesla ani od řezníků, jenom malířem písma, Král železa ve výslužbě přisunul hostu mísu koláčů a chtěl mu tak naznačit, aby se na to raději vykašlal. Jenže mladík byl tvrdošíjný.
(pokračování)
