Klasický portrét: Milan Okša

oka_02_copy.jpgO Milanovi Okšovi píši s pocitem hluboké nostalgie, vždyť se vracím do let 1964-1967, kdy jsem usilovně sháněl všechno, co se týkalo svalů – texty a výsledky ze vzpírání, obrázky vrhačů, články o prvních kulturistech na Slovensku v časopisech Tréner a Štart, časopisy polské, ruské i maďarské.

Okša byl štíhlý až astenický typ, obtížně nabíral váhu (jako např. Divílek), zato měl jako jeden z mála vyrýsované a žilnaté nohy a dokonalý six-pack břišních svalů. Pocházel z Bratislavy (ročník 1944) a při studiu zdravotnické školy hrál volejbal za Dynamo Spoje. V té době už mládenci na sídlišti Unitas usilovně cvičili s činkami a 16letý Milan se přidal.

Během vojenské služby pokračoval ve volejbale v Dukle Ružomberok, po návratu do civilu nastoupil do zaměstnání jako zubní technik a ve sportu stál před otázkou: Volejbal nebo kulturistika? Od roku 1965 se Milan potýkal se železem v posilovně Pozemních staveb, za které soutěžil ještě jako junior. V dubnu 1966 startoval na II. Ročníku poháru Trenéra a cvičitele v Košicích. V kategorii mužů nad 175 cm se vytvořilo následující pořadí: 1. Ivan Uríček (Lok. Bratislava) – 127,69 bodů; 2. Juraj Višný (Lok. Bratislava) – 126,48 bodu; 3. Okša (Poz. stavby Bratislava) – 126 bodů. Ve stejném roce skončil na Ceně Mladé gardy 2.za Jurajem Višným.

Okša později přestoupil do Lokomotivy Bratislava a je uveden ve výsledcích I. mistrovství republiky 1968; v kategorii mužů nad 175 cm obsadil 4. místo (1. Višný, benčpres 130 kg; 2. Šumichrast, BP 120 kg; 3. Hora, BP 125 kg) s benčpresem 130 kg.

Objemový trénink měl Okša rozdělený do čtyř dnů, v pondělí cvičil paže, ve středu ramena, v pátek záda, v sobotu prsa a nohy. Vzhledem k těžkým vahám pro 6-9 opakování dokázal vleže vytlačit 140 kg, ve dřepu s činkou na prsou zvedl taky 140 kg, silou bicepsů vytáhl 66,25 kg. Na výšku 179 cm Okša vážil 82 kg, biceps měl 43 cm a pas 78 cm.

Rubriku KRONIKA připravuje JOSEF ŠVUB