Rychlý start: 10 nejlepších nováčků v historii IFBB Professional League

Udělat velkolepý první dojem, to je jedna z nejtěžších věcí v profesionálním bodybuildingu. Každým rokem získá několik úspěšných amatérů licenci IFBB Professional League. Tito nováčkové se zpravidla ještě pořád hřejí v záři svých triumfů na amatérské scéně. Avšak ve chvíli, kdy stanou na profesionálním pódiu, jejich očekávání se změní. Většina z nich němě sleduje ostřílené veterány, jak pózují v prvním vyvolání. Mnozí budou čekat mučivě dlouho, než konečně také zaslechnou své číslo s vybídkou k porovnávání…

Nicméně existují také výjimky. Všimněte si časové osy se jmény 17 mužů, kteří od roku 1978 (první rok s rozšířeným kalendářem profesionálních závodů) vyhráli svůj debut v open zápolení IFBB Pro League. To dává jasně najevo, jak výjimečný takový počin je. Naposled to dokázal Dallas McCarver v roce 2015 (California Pro), zcela výjimečné jsou pak dvě vítězství na dvou úvodních soutěžích (Colorado Pro, New York Pro) Phila Heatha z roku 2006. A nyní malý spoiler: V našem odpočtu 10 nejlepších nováčků všech dob jsou pouze dva muži, náležící do posledních dvou desetiletí. To ostatně jen dokazuje, jak nesmírně těžké je v profesionální lize udělat velkolepý první dojem.

Od dob zuřícího King Konga žádné masivní monstrum tak nešokovalo New York City jako právě Big Ramy. Od chvíle, kdy 28letý Elssbiay vystoupil na pódium New York Pro 2013 s vahou 131 kg, vyslal šokové vlny napříč světem bodybuildingu. Po triumfu na Manhattanu zavládla také velká očekávání v souvislosti s Elssbiayho debutem na Olympii. Jeho 8. místo pak bylo pro část odborné veřejnosti pomyslným vrácením Big Ramyho z nebetyčných výšin zpátky na zem. Ve skutečnosti však v tom roce bylo startovní pole Olympie nebývale silné početností i kvalitou, a Ramymu tak zcela nevyšlo načasování formy. Nicméně je důležité uvědomit si, že od 6. místa Chrise Cormiera v roce 1994 žádný jiný prvoročák v IFBB Professional League neskončil na Olympii tak vysoko. V současnosti je vzácné, když se nováček v prvním roce vůbec kvalifikuje na Mr. Olympia.

I mimo vrcholnou formu byl tedy egyptský kolos Elssbiay tenkrát ohodnocen jako osmý nejlepší kulturista na světě – a to jen pět měsíců po jeho vítězném profesionálním debutu. Jeho první rok v profi lize byl skvělý.

Cottrell je pravděpodobně nejméně známé jméno na našem seznamu. Závodil v 90. letech, pověstných nástupem gigantů, nicméně on sám byl koncepcí postavy spíše reliktem 80. let – s příklonem k estetice na úkor brutální hmoty. S výškou 168 cm a váhou 89 kg dominoval požárník z Kentucky estetickou vyvážeností jednotlivých partií s akurátním (nikoliv maximálním) svalovým rozvojem.

Po prohře s Kevinem Levronem (č. 2 na našem seznamu, nováčkovský rok absolvoval společně s Cottrellem) v souboji o absolutní prvenství na NPC Nationals 1991 s ním Porter v jejich inauguračním roce v IFBB Professional League (1992) stanul na pódiích hned pětkrát. V prvním z jejich vzájemných duelů toho roku Kevina porazil a čtyřikrát skončil za ním.

Ačkoli jako 29letý vyhrál svoje první dvě profesionální soutěže, jeho nováčkovský rok byl pak dále méně působivý. Na dalších šesti soutěžích roku 1992 se umístil kdekoli mezi druhým a osmým místem.

V roce 1993 se vrátil v plné parádě a ukořistil vítězství na všech třech závodech, ke kterým nastoupil. Nicméně jak dále rostly standardy pro hmotu, Cottrell – vyjma zmiňovaných dvou úvodních sezón v IFBB Professional League – již nikdy žádnou další soutěž nevyhrál a ze scény se stáhl v roce 1999.

Po letech shazování do limitu těžké váhové kategorie (do 100 kg) většina její příslušníků před profesionálním debutem absolvuje proces nabírání svalové hmoty. Nikoli však Phil Heath. V roce 2005 vzal NPC hopem a prvenstvím v těžké váhové kategorii (a posléze i tím absolutním) na mistrovství USA na první pokus urval profesionální kartu.

Ačkoli budoucí 7násobný Mr. Olympia zjevně měl potenciál nabalit na sebe další hmotu a přehoupnout se do supertěžké váhovky, udělá to až v dalších letech. V přípravě na svůj profesionální debut v roce 2006 na Colorado Pro naopak vycizeluje detaily a perfektně odvodní, tudíž na pódiu bude vážit pouze 94 kg (o 4 kg méně než na NPC USA Championships 2005) a předvede omračující úroveň vyrýsování. O týden později pak opět zvítězí, tentokrát na New York Pro.

Heatha čeká dalších pět let postupného nabírání hmoty a jejího zpracovávání, než vyhraje prvního ze svých sedmi Sandowů. Nicméně jako nováček zvolil tu správnou strategii k dosažení vítězství. Stavil na vysokou definici a udělal dobře.

Tento rekord zůstane možná navždy nepřekonán: nejvíce následných vítězství od zahájení profesionální kariéry. Pouze 17 mužů během uplynulých 40 let vyhrálo svůj profesionální debut. Pouze pět z nich, včetně Heatha, zvítězilo také na své druhé soutěži. Ale pouze jeden z nich ve své vítězné šňůře pokračoval. Ve svých 29 letech vyhrál Michael Francois obě soutěže, jichž se účastnil ve svém inauguračním roce 1994. V následujícím roce nenašel přemožitele na dalších dvou závodech jarní části sezóny, včetně Arnold Classic 1995.

To, co činí jeho rekord čtyř „úvodních“ vítězství zvlášť pozoruhodný, je fakt, že Francois pak již nikdy žádnou soutěž nevyhrál a při třech pokusech ani jednou nepronikl do TOP 6 na Mr. Olympia. Po zápalu tlustého střeva se v roce 1997 stáhl ze soutěžních podií. Jelikož v inaugurační sezóně (1994) shrábl jenom dvě ze svých čtyř následných prvenství, patří mu v našem žebříčku nejlepších nováčků pouze 7. příčka. Nicméně Francoisovo nepřerušené turné čtyř prvních míst na kvartetu úvodních závodů jeho profesionální kariéry možná nebude nikdy překonáno.

Nejenže se Mentzerovi v jeho nováčkovském roce povedlo vyhrát soutěž (Florida Pro 1979), ale v 27 letech dokonce zvítězil v těžké váhové kategorii na Olympii; v souboji o celkové prvenství pak podlehl vítězi lehké váhy Franku Zaneovi. Svým způsobem se tak etabloval jako světová dvojka, nicméně tento jeho statut je sporný. V roce 1979, úvodním roce své profesionální kariéry, startoval na pěti soutěžích. Vedle dvou již zmiňovaných obsadil na zbývajících třech dvakrát druhé, resp. jednou třetí místo. Čtyři mužové, kteří v tom roce skončili před ním, byli všechno účastníci lehké váhové kategorie (do 200 liber) na Olympii 1979 a chlápci pod 200 liber tenkrát dominovali bodybuildingu. Vyhrát těžkou váhovou kategorii na Olympii bylo tedy snazší, než uspět v té lehčí. Nicméně hutně osvalený bořič mýtů (viz tréninkový systém Heavy Duty) ve svém nováčkovském roce zcela jednoznačně ze sebe učinil legitimní hrozbu pro titul Mr. Olympia. Bohužel, po kontroverzním 5. místě na Mr. Olympia 1980 Mentzer (zemřel v roce 2001) nadobro zanechal soutěžení a nechal nás jen spekulovat o tom, jak až skvělý jednou mohl být…

Pouze Arnold Schwarzenegger, jenž na Olympii skončil 2. ve 22 letech a jako 23letý zvítězil, dokázal toho na nejprestižnější kulturistické soutěži v mladším věku víc než Gaspari. Ovšem když skončil Arnold druhý, byl s ním na pódiu pouze jeden soupeř, a když vyhrál, konkurence byla dvojčlenná. Gaspari zrovna dovršil 22 let, když skončil druhý (za Albertem Becklesem) při svém profesionálním debutu na Night of Champions 1985. Jeho zjev byl šokující. Rok předtím byl tou nejlepší „lehko-těžkou váhou“ na NPC Nationals i na mistrovství světa IFBB, v roce 1985 však předvedl zcela novou postavu, mnohem plnější a s vyrýsováním měnícím dosavadní standardy (napruhované sedací svaly!). Když na pódiu Olympie 1985 předvedl svou famózní definici a plasticitu svalů, umístil se na třetí příčce – za vítězným Lee Haneyem a Albertem Becklesem a před dalšími 21 závodníky.

V následujících třech letech skončil Gaspari na Olympii pokaždé na 2. místě, což představuje součást jeho nepřerušované šňůry 16 soutěží, na kterých nikdy neskončil hůře než druhý a 9krát zvítězil. To vše před svými 29. narozeninami. Předzvěstí jeho výjimečné kariéry však byl již jeho inaugurační rok v profi lize, kdy sice nevyhrál žádnou soutěž, nicméně úplně změnil svou postavu a předefinoval chápání soutěžní připravenosti..

Jako ilustruje příklad Gaspariho, jedním z hlavních témat tohoto odpočtu je mládí. Devět mužů na tomto seznamu debutovalo v profi lize během třetí dekády života. Taylor je výjimkou. Když v roce 1989 startoval a zvítězil na své první profesionální soutěži, bylo mu 32 let. A když v témže roce na Olympii obsadil třetí místo, jako 33letý porazil některé z největších kulturistů své éry, včetně Riche Gaspariho (stříbrný na Olympii během předešlých tří let) a Mohammeda Benazizy (v následujícím roce vyhrál šest profesionálních soutěží). Taylor měl fantastické paže, byly to však především líbivé linie jeho postavy a mistrovské pózování, čímž si získal přízeň rozhodčích a fanoušků.

Lze říct, že Taylor byl posledním z výjimečné linie skvělých kulturistů 80. let, protože – ačkoli se v následujících dvou desetiletích standardy pro hmotu výrazně změnily – on nadále dokázal úspěšně prosazovat formu a proporce před ryzí masou.

Muž, který sesbíral rekordních osm Sandowů pro vítěze Mr. Olympia (1984–1991), byl – v souladu se svou přezdívkou Total-Lee Awesome – od začátku opravdu naprosto úžasný. Po ovládnutí amatérského bodybuildingu v roce 1982 prvenstvími na NPC Nationals a mistrovství světa IFBB, se v roce 1983 všechny oči upíraly k 23letému zázraku. A on opravdu pokračoval v nabírání hmoty a vítězení, když shrábl tituly na svých prvních dvou soutěžích v IFBB Professional League. V témže roce při svém debutu na Mr. Olympia obsadil 3. místo (a skončil 2., resp. 3. na soutěžích evropského turné konaného po Olympii), nicméně jakkoliv impozantní se to může zdát, mělo to být pouze předzvěstí toho, co bude následovat.

Na své přemožitele z Mr. Olympia 1983 (1. Bannout, 2. Makkawy) měl 180 cm vysoký a 107 těžký Haney hmotnostně navrch alespoň 20 kg a spoustu prostoru pro další nabírání. Ze zpětného pohledu byl rok 1983 pouhou předehrou k osmi Sandowům, které získá v dalších osmi letech, což je nejdelší hegemonie v historii bodybuildingu. Po svém inauguračním roce Haney již nikdy neokusil chuť porážky.

Vzhledem na jeho profesionální debut – 3. místo na Chicago Pro 1992 (vítěz další tehdejší nováček Porter Cottrell) – byste si patrně nikdy nemysleli, že Levrone vystoupá tak vysoko v našem žebříčku. Ovšem po zbytek roku 1992 jej dokázal porazit jediný kulturista na světě – Dorian Yates, jenž v tom roce shrábl svou první z celkem šesti Sandowových sošek v řadě.

Po svém debutu 26letý Levrone vyhrál Noc šampionů, odsunuv na druhé místo Cottrella. Přesto rozhodčí i fanoušci pochybovali, že by na první pokus mohl na Olympii dosáhnout předního umístění. On to však dokázal. Na Mr. Olympia 1992 obsadil druhou příčku za vítězným Yatesem – a stejně tak na následující English Grand Prix. Pro jistotu pak ještě onen rok zakončil vítězstvím na German Grand Prix (Yates nesoutěžil).

Během své profesionální kariéry Levrone vyhrál dalších 18 soutěží a skončil druhý na dalších třech Olympiích, než se v roce 2003 ze soutěžení stáhl. (Krátký comeback v roce 2016, kdy mu bylo 51 let, ponechme stranou.) Ve své inaugurační sezóně 1992 se vyprofiloval jako druhý nejlepší kulturista na planetě. Patrně ani netušil, že hned v příštím roce jej na této pozici nahradí další fenomenální prvoročák a jednička na našem seznamu.

Dokud někdo nevyhraje Olympii ve svém prvním roce v profesionální lize, Wheeler nebude na vrcholu tohoto rankingu nikdy nahrazen. Patrně navždy zůstane tím nejlepším prvoročákem v historii bodybuildingu.

Začneme skutečností, že ve 27 letech vyhrál dvě úvodní soutěže své profesionální kariéry – Ironman Pro 1993 a zejména prestižní Arnold Classic 1993. Startovní pole bylo tenkrát hodně nadupané: legendy Lee Labrada a Vince Taylor na svých výkonnostních vrcholech obsadily na obou zmiňovaných soutěžích 2., respektive 3. místo.

Wheeler se pak na své první Olympii probojoval k druhé příčce za vítězným Dorianem Yatesem a za sebou nechal (v tomto pořadí) takové ikony jako Shawn Ray, Labrada a Levrone. Následně kalifornský fenomén vyhrál dvě soutěže Evropského turné (svého času se konalo tradičně po Olympii) a na další skončil druhý.

Během následujících deseti let nashromáždil 13 dalších profesionálních vítězství a ještě dvakrát obsadil na Olympii stříbrnou příčku.

Inu, dát na první dojem se někdy zjevně vyplatí. Wheelerův sumář za jeho první rok (1993) v pro lize činí čtyři první místa (včetně vítězství na Arnold Classic) a dvě druhé příčky (včetně Olympie) z celkem šesti startů. To vše v plném rozkvětu epochy, oplývající tím největším výběrem kulturistických talentů v historii tohoto sportu. Wheeler zkrátka předvedl hned od začátku takový tah na branku, jaký bude jen stěží kdy překonán.

text: TEAM M&F, foto: archiv M&F