Portrét legendy: John Henry

Tato pověst se vryla do srdcí lidí, žijících v oblasti Allegheny v Appalačských horách, západní Virgínie, v roce 1872, a působí tak vlastně dodnes. Romantizuje totiž nadlidské výkony propuštěného otroka jménem John Henry, jednoho z nejranějších kladných vzorů Afro-Američana, opěvovaného ve spirituálech a pracovních písních. Henryové byli ve skutečnosti dva, ten živý a pak legenda, jež jej obklopovala.

Otrok narozený v letech 1840 až 1850 ve Virgínii, v severní Karolíně nebo v Holly Springs na Mississippi, dělník u železniční společnosti C&O Railroad, stavící trať zničenou občanskou válkou z Chesapeake Bay do Ohio Walley. Podle pověsti na něm bylo všechno velké – jeho postava (183 cm, 90 kg), kladivo (6 kg – 9 kg), apetit, síla, pracovní schopnosti i víra v to, že dokáže pohnout horami.

Henry byl „hammer-man,“ muž bušící kladivem do vrtáku nebo špičáku a prorážející díry ve skále. Práce šla dobře, dokud se trati nepostavila do cesty hora Big Bend. Vedení rozhodlo prorazit tunel, dlouhý 2 kilometry. Tisíc mužů drtilo skálu tři roky, zemřely jich stovky a mezi nimi i Henry, nejsilnější a nejrychlejší razič. Za 12 hodin prý uměl provrtat 3 až 6 metrů.

Jednoho dne přivezl obchodník do kempu parní sbíječku. Aby dokázal, že je lepší než stroj a zachránil tak kamarádům práci, Henry přijal bossovu nabídku k utkání se sbíječkou. Stalo se tak 20. září 1872. Na konci pracovního dne Henry vysílením omdlel, ale nakrátko nabyl vědomí s otázkou: „Porazil jsem ten stroj?“ Čísla byla jasná – Henry prorazil 8,4 metru, sbíječka jen 6,3 m (potažmo 4,3 a 2,75 m, to podle zdroje).

Následně skonal, buď vyčerpáním, nebo na mrtvici, a dnes na tom místě stojí socha. Jiná verze hovoří o tom, že Henry překonal stroj na zarážení hřebů do pražců, přičemž pracoval dvěma kladivy současně a zvítězil s náskokem asi 400 metrů. Balada o Johnu Henrym se pak stala nejhranější písní americké folkové historie.

Proč se tedy příběh jednoho muže – ze stovek dalších – dostal na centrální místo lidové hudebnosti? Nevíme. Podobně jako u Paula Bunyana, jiné americké folklórní osobnosti, byl Henryho život o síle – individuální syrové síle, o níž jej žádný systém nemohl připravit, a o slabině jeho společenského postavení.

Jméno John Henry se stalo synonymem ryzí kuráže, nebojácnosti a bezkonkurenční sebedůvěry, příkladem a inspirací pro tisíce dělníků, robotujících v krutých, nemilosrdných podmínkách.