Nástin historie vzpírání (7)

Vývoj vzpírání v Rusku do roku 1917 (podle M.L. Aptekara, 1983)

Za den zrodu těžké atletiky v Rusku je považován 10. srpen 1885, kdy byl v Petersburgu, jako první v Rusku, založen kroužek milovníků těžké atletiky, vedený dvorním lékařem samotného cara dr. Vladislawem F. Krajewskim, původem z Polska. Trénovalo se v doktorově prostorném bytě na Michailovském náměstí č.3. Na konzultace se do města sjížděli zájemci z celého impéria.

Začátkem 90. let 19. století vznikaly po Krajevského vzoru podobné kluby v Moskvě, Rize, Tiflisu, Tversku, Kyjevě, Oděse, Tallinu i Tartu. Na návštěvu za starým doktorem přijížděli i všichni profesionální siláci, pobývající v Rusku, on sám navštívil Mnichov, Berlín, Vídeň, Ženevu, Madrid a Budapešť. Krajewskij také vyučil trenérskému řemeslu řadu skvělých sportovců – Ivana Lebeděva, bratry Jelisejevovy, A. Anochina v Kyjevě, V. Stepanova ve Voroněži, I. Pomerančeva v Tversku, A. Znamenského a S. Dmitrijeva v Moskvě, G. Bösberga v Tallinu a P. Kjuna v Ašchabadu…

Počátkem 20. století začali ruští borci vykazovat výsledky, srovnatelné s nejsilnějšími světovými těžkými atlety. Profesionál Moor-Znamenskij nadhazoval 155 kg činku, Morro-Dmitrijev zase tlačil jednou paží 98,3 kg. Georg Lurich vytvořil nikdy nepřekonaný světový rekord v nadhozu jednou paží 121 kg, Georg Hackenschmidt ustavil první světový rekord v Rusku, když 4. února 1898 nadhodil pravou paží 115,4 kg.

Sergej Jelisejev z Ufy se v témže roce stal majitelem dalšího rekordu – rozpažil do vodorovné polohy s 36,8 kg v pravé a 32,7 kg v levé ruce. Ruští borci Hackenschmidt a Meier úspěšně vystoupili na MS 1898 ve Vídni, vítězem mezinárodní soutěže v Miláně v březnu 1899 se stal S. Jelisejev.

Vzpěrači z Tallinu