KDYSI A NYNÍ: TLAK VLEŽE ÚZKÝM HMATEM
Hned první fotka z roku 1969 dokazuje, jak jsme se – coby začátečníci (fakticky jde ale o mne) zelenější než čerstvě narozená žába – drželi tradičních doporučení, získaných bůhvíodkud a předávaných od člověka k člověku jako zákon.
Jedno z nich říkalo: „Pro nejlepší zapojení tricepsů dělejte tlaky vleže hodně úzkým držením,” což trenér Franta Pořízek (holedbal se, že cvičil s proslulými legendami Peťou Strachem, Lojzou Peckou, Tondou Holcem a Liborem Mlinářem) vykládal jako 4 a 3/16 coule mezi palci (k tomu ještě snímek č. 2).
Ale vážně, tahle až tragicky mylná idea přetrvávala jak v myslích lidí, tak v prostorách posiloven až do konce 80. let. Tehdy se začaly objevovat první závěry vědeckých zkoumání, které přinesly z tohoto pohledu převratná zjištění, bourající zažité názory jako pověstné domečky z karet. Americké studie pomocí metody EMG (měření elektromyografické aktivity svalů), publikované v magazínu IRONMAN totiž prokázaly, že při úchopu na šířku 15 cm a užším tricepsy nezabírají o nic víc, než když chytnete osu pár centimetrů dovnitř od hranic šířky ramen, čili cca 40 cm.
Naopak jediné, co se při velmi úzkým úchopu zvýšilo, bylo vyvracení vnějších hran zápěstí (hyperaddukce), namáhání loketních kloubů a potíže s vyvažováním činky. Navíc bylo nezbytné snížit pracovní zátěž, věc v silově-objemovém tréninku dost zásadní. Obdobným srovnáním tří cviků – pulloveru a tlaku, tlaku úzkým hmatem s EZ-osou a normální osou – vyšlo najevo, že tricepsy vyvíjejí největší aktivitu právě v uvedeném pořadí, čili klasický tlak naúzko je z nich nejméně účinný.
Tlak vleže naúzko kdysi využívali vzpěrači, po nich powerlifteři i kulturisté, ti první a druzí pro sílu (např. Jurij Vlasov dělal 3-5 opakování se 190 kg, Bill Kazmaier nakládal pro 10 opakování 210 kg a Petr Petráš sekal pětky s 220 kg), třetí pro sílu a hmotu svalů (Jay Cutler cvičil 8 opakování se 180 kg). Náš špičkový supertěžký vzpěrač Jan Nagy vytlačil v roce 1977 v benčpresu hmatem na šířku ramen 230 kg; v tréninku dal až 240 kg a na opakování 200 kg krát deset. Jedna výjimka ovšem existuje, je to nedotahovaný tlak vleže s tvarovanou osou, oblíbený cvik Larryho Scotta, Kazmaiera a Teda Arcidiho. Upravené tricepsové tlaky vleže řeší nižší účinnost benčpresu naúzko spojením extenzí a benčpresu úzkým úchopem do jednoho cviku.
Jak se to dělá? Položte se zády na rovnou lavičku a do paží napnutých nad tělem si nechte podat tvarovanou činku. Půjde-li to, vždy cvičte s partnerem. Vzdálenost rukou od sebe má být asi 15-20 cm, vyhnutí osy umožňuje přirozenější vytočení zápěstí dovnitř. Činku spouštějte směrem ke hrudníku, lokty nechte jít poněkud do stran, ne však dolů pod tělo jako při benčpresu úzkým úchopem. V dolní poloze napněte latissimy, které vytvoří oporu pro nadloktí. Pokud chcete, dotkněte se činkou hrudníku, stejně dobře ji ale můžete zastavit 5-10 cm nad prsními svaly. Odtud rovnoměrně vytlačte zátěž do výchozí pozice.
Upravené tricepsové tlaky vleže dovolují, aby vaše svaly a klouby pracovaly, jde-li to tak říci, více „normálním“ způsobem, nejedná se o cheating ani šizení techniky. Všimněte si, že v dolní poloze máte lokty úplně ohnuté, nahoře zcela propnuté. Většinu práce tudíž vykonávají tricepsy, a to je důvod, proč můžete činku zastavit kousek nad hrudníkem. Nacvičujte techniku s lehkou váhou a dejte kloubům čas, aby se přizpůsobily nezvyklé námaze, půjde to poměrně rychle. Časem budete trénovat až s dvojnásobkem váhy, s níž byste dělali normální tricepsové extenze. Vlastně byste se měli přibližovat k váze pro benčpres – a to vše bez trápení s rozbolavělými úpony tricepsů v loktech. Pamatujte, že napínání paží v loketních kloubech (extenze) je čistá práce tricepsů. Malá rotace v ramenních kloubech není na závadu, naopak, přidá ke cviku něco z prvků benčpresu.
Tip: většina kulturistů tlačí a spouští činku rovně nahoru a dolů. Jestliže ale povedete osu mírně od sebe, dosáhnete mnohem lepšího záběru tricepsů – zkuste to!