Kámen, svaly a pivo (2)
První veřejné vystoupení Hanse Steyrera se odehrálo v mnichovské Wartendhalle.
Prostředním prstem, vsunutým do železného kroužku, zvedl nad zem kámen vážící 187,5 kg, a záhy potom složil repertoár pro skutečný silácký program s narovnáváním podkov, zvedáním hlavní kanónů a sudů s pivem. S ním, oděný v jakémsi kostýmu se sukýnkou a botách z páskové kůže, vystupoval ve Vratislavi, Lipsku, Berlíně, Hamburku a Vídni.
Steyrerova proslulost rostla a dosáhla až k uším jiných siláků, hlavně vídeňských vzpěračů Ericha Jägendorfera, Franze Stöhra, Zieglera a Röhrera, z Berlína se ozval Karl Ernst a z Hamburku Karl Abs. Důvodem snad nebyly obavy z konkurence, ani čest a profesionální sláva, ale spíše obnos 1000 zlatých marek, který Steyrer za zopakování zdvihu kamene nabízel; prémii nicméně nikdo z vyzyvatelů nezkasíroval.
Do roku 1979 Steyrer, už známý jako „Bavorský Herkules,“ vylepšil svůj rekord na 528 funtů čili 264 kg, v té době pravděpodobně nejlepší na světě. Kdosi řekl, že „měl v prostředním prstu víc energie, než většina těžkých atletů té doby v obou pažích.“ Stál při tom na dvou stoličkách a kvůli usnadnění zdvihu navlékl na háček, upevněný v kamenném kvádru, ještě jeden hák, a na něj nasadil železný kroužek, obalený kůží. Samotná výška zdvihu, zahájeného s nataženou paží a pokrčenými koleny, nepřesáhla 15 cm. Výkon ještě doplňoval upažením s 25 kg koulí s uchem. Někdy prý taky ze žertu pozvedl k pasu dvoumetrákovou kovadlinu.
Rok nato absolvoval turné po Holandsku, Belgii a Francii, na očekávaný výlet do Ameriky ze strachu před mořskou nemocí neodjel. Se slušnou sumou peněz v kapse se Steyrer vrátil do Mnichova a oženil se s dcerou bohatého řezníka Mathilde Schöffer (nar. 1861). Úspory s věnem stačily k pronájmu hospody „Wilhelm Tell“ na Lindwurmstrasse, třídě dělící okrsky Ludwigsvorstadt a Isarvorstadt, od roku 1890 vlastnil penzion a hostinec se svým jménem (Gasthaus Steyrer Hans) ve čtvrti Obergiesing u silnice, vedoucí do asi 50 km vzdálených lázní Tegernsee. A udělal z něho slušnou atrakci. Kromě levných potravin a nápojů, především „kraftbier“ a „siláckých porcí vepřového,“ přidával pro hosty i nějakou tu zábavu.
Tak třeba o svátcích a nedělích předváděl následující trik: Vzal 40 kg činku, zvedl ji do předpažení a nechal syna Hanse (nar. 1880) cvičit na ose různé gymnastické prvky! S činkou a synem prý chodil po celém lokále a popis vystoupení se dostal i do novin München Neueste Nachrichten z června 1892. Poté přidal ještě něco – s držením jedním prstem každé ruky zvedl z podlahy 40litrový soudek piva a položil jej na pult. Působivý pohled skýtal i sám hostinský: Mohutný chlap v hornobavorském kroji z období biedermeieru, vážící přes metrák, s půlkilogramovým řetízkem od hodinek na břiše a téměř 40 cm dlouhými kníry (jsou dobře vidět na obrázcích i náhrobku). Cizím hostům někdy nabízel „šňupeček na posílení“ z dvacetikilové tabatěrky o rozměrech 30x20x15 cm a smál se, když nováček krabičku sotva udržel.
Na procházky chodil Hans Steyrer s 10 kg, ručně kovanou železnou holí, a v ruce nosil 30 kg železný klobouk. Přišel do kavárny, odložil klobouk na stůl a zvolal: „Hej, číšníče, pověs ten klobouk na věšák!“ Představte si, co nebohý kelner asi tak udělal, zatímco Hans se bohatýrsky řehtal!
Všechny Steyrerovy artefakty jsou uloženy v muzeu Valentin-Karlstadt na ulici Tal v Mnichově.
