Chtějte se učit!

l text: JOSEF ŠVUB

Před pár lety se v amerických časopisech odbývaly debaty na téma Je kulturistika věda? Diskutéři z opačných táborů se však výsledku, který by ovlivnil náhled na sport, nedobrali. Ačkoliv dnes je v konkurenčním boji a vzhledem ke kupní síle miliónů cvičících lidí stále hojněji čerpáno z výsledků vědeckých studií, zejména v oblasti doplňků výživy a tréninkového procesu olympijských sportů, kulturistika – chápaná jako proces zvětšování síly a hmoty svalů – složitě vědecká není. Podobně stále noví zájemci většinou ani nesledují domácí populární časopisy, natož aby moderní vědecké poznatky sami hledali, vyhodnocovali a využívali. Pokud začátečník sám neprostuduje metodické návody v časopisech, aby poté znalosti zušlechťoval pod dohledem trenéra či instruktora, bývá většinou naveden na šablonovitý přístup (ve stylu „Jeden kabát sedí všem“), sloužící personálu fitness-center k ulehčení práce.

Vizme cviky, náplň 90% času i zájmu začínajících kulturistů.

1. Používejte vhodné cviky

Po rekondičním období tréninku s jednoručkami, na strojích a s tělesnou váhou (izolované, pocitové cviky) se ihned začněte učit základní kombinované cviky. Získáte ohromný náskok pro budoucnost, připravíte tělo i mysl a možná v sobě objevíte přirozené vlohy k určitým cvikům. Například pro bicepsy cvičte zdvihy na přístroji s oporou loktů, ale současně zkoušejte klasické bicepsové zdvihy s činkou.

2. Experimentujte se cviky

Jen málokdy se stává, že psychicky i tělesně zvládnete určitý cvik hned od začátku. Vycházejte při tom ze dvou možností. První, cvik provádíte technicky správně, ale nedaří se vyvolat vjemy zapojení svalů v příslušné oblasti, druhá, cvik dobře cítíte, ale později, s přidáváním váhy a pod vlivem jiných cviků máte dojem, že vám nesedí, nefunguje, nezabírá, ztrácíte pocit zpětné vazby. Správný cvik poznáte intuitivně a nemusíte proti němu bojovat zdravým rozumem, ani nepotřebujete porovnávat tréninkové principy s informacemi o stimulaci svalových vláken. Jdete, naložíte zátěž a procvičíte daný sval ze všech sil.

3. Naučte se hned zkraje správné technice

Forma čili technika není totéž, jako způsob cvičení. Můžete cvičit pomalu nebo rychle, střídat tempo cvičení, pauzy a nářadí, ovšem forma musí stále zůstat v mezích korektnosti. Formu podmiňuje jak stabilní základní postoj (sed, leh), pevný úchop, dýchání a rytmus, tak vědomé korekce dráhy a dodržování rozpětí pohybu.

4. Dodržujte zásady řazení cviků

Až na výjimky máte řadit cviky za sebou podle partií (od středu těla nahoru, dolů a do stran) a v závislosti na tom, jak zatěžují hlavní hybače a synergisty. Příklad: mrtvý tah NE před dřepy, bicepsové zdvihy NE před shyby, stlačování kladky na triceps NE před benčpresem.

5. Vynikněte v některém cviku

Stejně jako nadání k hudbě či abstraktní vědě můžete mít tělesné vlohy k síle, vytrvalosti či rychlosti, a nakonec pro určité typy cviků – tahy, tlaky, přitahování, cvičení s tělesnou váhou a tak dále. Využijte toho jako motivační faktor, ale nezanedbávejte ostatní cviky a svaly.

6. Váhy a opakování

Kolik kotoučů naskládáte na činku a jaké jednoručky vezmete do dlaní vyplývá z vašich záměrů. Otázky na váhy a opakování znějí stejně („Kolik?“), nicméně obě složky se vzájemně opačně ovlivňují. KOLIK OPAKOVÁNÍ? Až budete zkušenější, přijdete na to, že objemu a hypertrofii svalů vyhovuje rozsah někde od 7–8 opakování do 10–12 opakování. Zátěž pro 6 opakování je těžká, uděláte-li více jak 12 opakování, je lehká.

Když přijde nováček poprvé do posilovny, měl by mu někdo říci: „Právě teď víš o kulturistice víc, než kdy budeš vědět.“ Nadsázka a narážka na výrok filozofa Sókrata „Vím, že nic nevím?“ Navrhuji jinou antickou myšlenku: „Multi sunt, qui scribe scire volunt, sed discere nolunt,“ neboli „Vědět a znát, to mnohý by chtěl, ale učit se nechce.“

Chtějte se učit!