Nesmrtelný Sandow

NESMRTELNÝ SANDOW

„Sandow vydělal milióny jenom tím, že nehybně stál.“ I tak se dá popsat vrchol kariéry Eugena Sandowa, přirozeně bez toho, co k takové pozici – a následné chvíli nehybného postoje před fotoaparátem, neboť to je význam úvodní věty – vedlo. Dnes si připomeneme jeden z horších okamžiků v životě velkého muže: jeho zápas se lvem. Cituji z knihy Strength and How to Obtain It.
„V zimě roku 1893 jsem vystupoval v San Francisku a plukovník Bone chtěl přidat do programu zápas na život a na smrt mezi lvem a medvědem. Lístky už byly prodány a stan pro 20 tisíc lidí postaven, když policie kruté divadlo zakázala. Napadlo mne, jestli bych nemohl změřit síly se lvem sám. Měl jsem přirozeně obavy z jeho zubů, drápů a zuřivosti, neboť právě roztrhal svého ošetřovatele. Domníval jsem se, že by mi stačila krátká dýka, ovšem i to bylo v Americe zakázáno. Nakonec jsme rozhodli, že lev dostane chrániče na drápy a náhubek. V novinách se objevily inzeráty na souboj Sandowa se lvem a já jsem chtěl zvíře před vystoupením nejprve vyzkoušet. Lva chytili do lasa, svázali, opatřili chrániči s náhubkem a pak vpustili do ohromné klece, dlouhé asi 20 metrů. Svlékl jsem se do pasu a vstoupil dovnitř. Lev se ihned přikrčil a skočil po mně, ale já uhnul a zvíře dopadlo mimo. Neváhal jsem a nasadil mu zápasnický chvat kolem krku, zvedl jej k ramenům – vážil 240 kg – přiškrtil mu dýchání a mrštil jím o zem. Lev se rozzuřil a udeřil tlapou po mé hlavě. Bleskově jsem uhnul ráně, která by mne zabila, popadl jej kolem těla s hrudníkem proti jeho hrudi a tlapami na svých ramenech. Čím více jsem jej tiskl, tím zuřivěji mne drápal a trhal moji kůži. Když jsem huňatou bestii odstrčil, plukovník i můj manažer křičeli, abych utekl, já však měl v úmyslu ještě něco. Otočil jsem se ke lvu zády, jako bych jej vyzýval ke skoku. Opravdu skočil na moje záda, já jej popadl za hlavu a přehodil obloukem na podlahu. Plukovník už byl v kleci a střílel slepými náboji, aby lva zastrašil, a já vyšel ven s pocitem, že jsem zvíře dostatečně pokořil.
Když nadešel okamžik souboje, cirkus praskal ve švech. Ošetřovatelům se znovu podařilo lva svázat a nasadit mu chrániče, nicméně jeho vztek dosáhl nejvyššího stupně. Přistoupil jsem k němu, podíval se pevně do jeho žlutých očí a lev strnul. Málem bylo po vystoupení, protože odmítal bojovat. Snažil jsem se jej vyprovokovat taháním za ocas a jak po mně skočil, uhnul jsem, sevřel ho, párkrát s ním zatočil a tvrdě udeřil jeho tělem o zem. Netrvalo to ani dvě minuty. Ačkoliv jsem si jej pak vyhodil na ramena a chodil s ním okolo arény, byl mírný jako beránek. Bál jsem se, že diváky takové snadné vítězství zklame, ale naopak, všichni se zdáli být spokojení a o mém souboji se lvem ještě dlouho hovořili.“