Paul Anderson – Fakta a mýty

O Paulu Andersonovi je – oproti silákům z 19. století, natož ještě starším –dochováno dostatek dokladů; máme oficiální výsledky, svědectví, fotografie a videa.

Byly vydány jím psané i posmrtné biografie, není snad specializovaný magazín, jenž by se životem a hlavně výkony rodáka z Georgie (17. října 1932 – 15. srpna 1994) nezabýval. Přesto stačil tento robustní borec natropit (omlouvám se za to slovo) v siláckém světě pořádné pozdvižení a nechal experty v dohadech, co je skutečnost a co nepodložená legenda.

Ke všemu, a to mne obzvlášť rozčiluje, mladí diskutéři na internetových fórech jeho výkony zpochybňují a dokonce – snad z neschopnosti Andersonovu sílu z doby, kdy ještě nebyli na světě, vůbec akceptovat – bezostyšně hovoří o jakémsi dopingu ve formě steroidů!

Odsoudit někoho bez mrknutí oka, aniž by si o „sedlákovi v divočině, který zvedá šílené váhy,“ zjistili cokoliv bližšího, je pro anonymitu internetu typické. Jak můžeme brát vážně lidi, kteří ve skutečnosti dřep se 400 kg nikdy neviděli? Jistě, každý může vyslovit své pochybnosti, avšak apriorní odsudky, hlásané samozvanými kritiky netajícími se svým antagonizmem, na tohle místo nepatří. Dlouho jsem uvažoval, jak text pojmout, nechtělo se mi totiž jenom udělat životopis a seznam výsledků.

Nakonec jsem s pomocí množství podkladů (články z magazínů Ironman, Muscle&Fitness, Musclemag International, Powerlifting USA, Iron Game History, Strength&Health a knihy “Paul Anderson, The Mightiest Minister“ od R. Strossena z roku 1999) sestavil následující seriál.

Paul Anderson vypadal tak, jak si veřejnost obvykle siláka představovala. V červnu 1955 na utkání SSSR : USA v Moskvě, kde v Gorkého parku před 15 tisíci diváky nadhodil 193 kg, vážil 154 kg na výšku 176 cm a měl kolem stehen 90 cm. Rozměry postavy připomínal lidský jeřáb (však jej přezdívali Dixie Derrick), ideálně stavěný ke zvedání gigantických vah. Měl masivní klouby se zápěstím o obvodu 23 cm a podle svědků tuhé svaly.

Porovnejte postavy: Na skupinovém snímku jsou zleva Anderson, vzpěrač Bill March, powerlifter Terry Todd a bodybuilder John Gourgott. Poté, co shlédli jeho vystoupení, Sověti žádali, aby se Andersonovy rekordy nezapočítaly, a mysleli to vážně. Proč? Protože prý nebyl „normální“ člověk!

Totéž platilo o tréninku: Anderson byl genetický zázrak a jeho metody obyčejným lidem nepříslušely. Na druhém tvrzení je dost pravdy – kdo si (kromě elitních vzpěračů SSSR) mohl dovolit JENOM trénovat?

Ačkoliv komunistický tisk popisoval Andersona jako tlouštíka, jenž se místo chůze nechává vozit autem, máme důkazy o jeho pohyblivosti a výbušnosti. S tělesnou váhou 150 kg zaběhl 40 yardů (36, 4 m) za pět sekund, sto yardů (90,1 m) prolétl během 11,6 sekundy, z místa do dálky skočil 3 metry, z místa snožmo vyskočil na 90 cm vysoký stůl a do výšky z místa doskočil 82 cm nad vzpaženou ruku!