Když Arnold soutěžil…(3)

Pokračujeme ve vzpomínkách – Ricky Wayne:

„IFBB Mr. Olympia, Mr. America, Mr. Universe a Mr. World 1969. Náhle se rozlehlým prostorem rozezněl známý hlas: „Hya Rickeee Babeee!“ Všechny oči se otočily tím směrem, a hle, Sergio Oliva je ve městě. Podařilo se mi přežít jeho obvyklé nadšené objetí bez obvyklých očekávaných škod (jako například zlomených žeber a vyhozených plotének). Ten chlap nemá vůbec potuchy, jak tím jeho nejlepší přátelé trpí! Sergio byl okázalý jako vždy, oděný v obleku, z něhož doslova sálala drahota.

S vysokým pasem, v bílém triku a s tmavou vázankou představoval zjev nikoliv nepodobný špičkovému manekýnovi obchodních domů Sears a Roebuck. Ano, navíc měl na sobě svůj masivní zlatý náramek, zlaté prsteny a řetěz kolem krku, připomínající oficiální řetěz starosty velkoměsta. Podíval jsem se dolů, abych se ujistil, že kubánský hoch nezměnil svůj styl oblékání; yes, v přítmí se leskly černé kožené kovbojské botky s vysokými podpatky.

Pod současným oblečením byl zřejmé, že se Sergiova postava dočkala nějakých změn. Jevil se ještě masivnější než předtím, což mne přimělo studovat jeho obličej a hledat známky přejídání. Sergiův obličej však nevypadal měkký a nakynutý, naopak měl onen čistý, vytrénovaný vzhled, který bývá synonymem „soutěžní formy.“ Sáhl jsem na výčnělek v jeho levém rukávu; jako obvykle tvrdý jak skála.

Sergio se vědoucně usmál. „Dneska večír něco spatříš, bejby. Povídám, ty to zmerčíš, ale nebudeš tomu věřit.“ Samozřejmě měl pravdu, jen jsem si nebyl jistý, co tím míní. Přestože jsem na něj naléhal, můj přítel pouze opakoval známé prohlášení: „Žádnej tomu nebude věřit!“