Causa doping – clenbuterol

Někdy v polovině 90. let se na kulturistické scéně objevila nová látka – clenbuterol, normálně sloužící na léčení astmatu, pod obchodními názvy Spiropent, Monores a Ventipulmin. Jelikož složením připomíná hormon epinefrin, z kulturistického hlediska má mít antikatabolický efekt na svaly. Stimuluje proces zvaný termogeneze, který mění kalorie na teplo a tím spaluje tělesný tuk.

Dávky na léčení astmatu jsou 20-40 mikrogramů dvakrát denně, pro 70 kg muže by se však svaly-budující dávka pohybovala mezi 70-700 mikrogramy. Od 80 mikrogramů výše se nicméně začínají objevovat vedlejší účinky, poruchy srdečního rytmu, bolesti hlavy, nervozita, pocení a nespavost.

Kulturisté brzy poznali, jak s pomocí této zakázané látky odstraňovat tělesný tuk, jedná se ale o značné zdravotní riziko. Na OH 1992 měl jistý kladivář pozitivní test na clenbuterol. Nejprve se omlouval tím, že netušil, že jde o zakázanou látku, později tvrdil, že ji přestal brát 5 měsíců před testem. To bylo k smíchu, neboť clenbuterol zůstává v těle tři dny a pak beze stopy mizí.

Podle Alberta Becklese je clenbuterol druhou nejnebezpečnější chemikálií zneužívanou v kulturistice, hned za inzulínem (a Beckles o tom něco ví, neboť sám na manipulaci s inzulínem málem zemřel). Navíc, i když Mohamed Benaziza oficiálně skonal na předávkování diuretik, údajně byl silně závislý na clenbuterolu.

Na foto Al Beckles (horní) a Mohamed Benaziza.