ZÁZRAK SÍLY: HERMANN GÖRNER

„Görnerových šest stop výšky je téměř zastíněno neobyčejnou šíří jeho ramen. Je to muž mohutné, symetrické postavy bez jakékoliv stopy tuku. Masivní hmota svalů na jeho pažích, zádech a nohou mi připadá jako z jiného světa. Šaty, jakkoliv dobře ušité, prozrazují děsivou přítomnost brutální síly, vzdouvající se pod protestující látkou. Krk připomíná mladého býka, ruce a zápěstí jasně ukazují na stisk svěráku, chůze při každém kroku vibruje energií. Takového člověka jsem nikdy neviděl, nikdy jsem nikým nebyl tak ohromen a tato vzpomínka přetrvává dodnes,“ napsal Görnerův přítel, statistik a životopisec Edgar Müller v roce 1950 v knize „Görner the Mighty“. „Naneštěstí životní osudy jednoho z nejvelkolepějších siláků všech dob poznamenala doba i obě světové války. Zemřel v bídě, ošizený o uznání a slávu, které si nepochybně zasloužil.“

Sílu a robustnost Gorner částečně podědil po otci, který měřil skoro 190 cm a měl ohromné ruce, zato matka měla jen 153 cm. Hermann se narodil 13. dubna 1891 v Hönichenu nedaleko Lipska v Německu jako nejmladší ze tří dětí. Vzpírání jej zaujalo v 10 letech, krom toho běhal, plaval, boxoval, zápasil a tvrdě trénoval s činkami. Ve 14 zvedl švihem jednou paží 50kg činku. Vážil tehdy 85 kg na výšku 168 cm – pořádný kluk! Jako sedmnáctiletý junák (1907-1908) uměl zvednout trhem jednou paží 80 kg, nadhozem jednou paží 91,6 kg, tlakem 111 kg, trhem 114,7 kg a soupažným nadhozem 140 kg. V osmnácti pracoval jako kamnář, měl 43cm biceps, krk a lýtko. V červenci 1910 zvedl 200litrový, 270 kg vážící sud a postavil jej na stůl.

Görner měl impozantní fyzický vzhled s minimem tělesného tuku.

V roce 1911 Görner vyhrál mistrovství středního Německa a byl druhý v Evropě (květen, Lipsko, trh jednou paží 70 kg, nadhoz jednou paží 85 kg, soupažný nadhoz 125 kg). V dalším roce už vážil 93 kg a kolem bicepsu měl 44 cm, hrudník 115 cm, pas 81 cm, předloktí 38 cm a zápěstí 21 cm. Na mistrovství Německa 1913 skončil třetí za Karlem Mörkem a Paulem Trappenem (nadhoz jednoruč 92,5 kg, trh jednoruč 72,5 kg, tlak 100 kg, trh 105 kg, nadhoz 145 kg). Jelikož tenkrát pracoval 10 hodin denně a neměl čas na trénink, z mistrovství světa ve Wroclawi dovezl až 4. místo s nadhozem 135 kg (k tomu trh pravou 80 kg, levou 75 kg, tlak soupažně 105 kg), ačkoliv na stejném místě kontinentálně (na dva pohyby) přemístil na prsa rovných 200 kg! V říjnu 1913 na exhibici vypsané výrobcem činek Berg Görner nadhodil rekord 146 kg. V listopadu 1913 v Mühlheimu přemístil jednou paží 120 kg a nadhodil oběma 150 kg. V letech 1911 až 1913 byl Görner vedoucím amatérské skupiny „Atlas trio“, později zvané „Hermann Strongfort Trio“. Členy byli on sám, bratr Otto a Otto Bauer. Cestovali Německem a na pódiu žonglovali koulemi s uchem, pak s koulovou činkou. Dál Hermann vyrazil za hlavou speciální tyč se dvěma sedačkami, na nichž seděli oba partneři, prý to vážilo 177 kg. Nakonec Hermann vleže na zádech držel rukama a chodidly pyramidu ze dvou činek a osmi mužů. V dubnu 1913 Görner vyhrál festival v Niezschau s nadhozem jednou paží 90 kg, soupažným trhem 105 kg a nadhozem 140 kg. Dne 21. září 1913 v Kasselu Hermann přemístil jednou paží a vyrazil nad hlavu 130 kg, nedokázal je nicméně udržet 5 potřebných sekund. Podivné je, proč to už nikdy potom nezkusil! Na Baltských hrách v červnu 1914 v Malmö obsadil 3. místo s trhem pravou paží 77,5 kg, levou paží 75 kg, tlakem 90 kg a nadhozem 150 kg.

Görner provádí mrtvý tah čtyřmi prsty.

Těsně před začátkem I. světové války Görner pracoval v Kruppově muniční továrně v Essenu. Jen tak pro zábavu zvedl ze země a položil na stůl vedoucího obrovský dělostřelecký náboj, vážící 355 kg! Ačkoliv se to zdá zvláštní, Görner chtěl být boxerem nebo profesionálním zápasníkem, nicméně jeho plány zmařila válka. Po čtyřech letech „Dienst bei der Fahne“ (Služby v barvách) na frontě přijel domů s tělem plným střepin za šrapnelů a slepý na obě oči. Náročnou operací se podařilo levému oku zrak vrátit, na druhé neviděl až do smrti.

Dne 4. dubna 1920 v Lipsku se Görner utkal s mistrem světa ve vzpírání Karlem Mörkem (157 cm, 100 kg). Soutěžili v šesti disciplínách a Görner zvedl trhem pravou paží 90 kg, nadhozem pravou 105 kg, tlakem 110 kg, trhem soupaž 120 kg, nadhozem soupaž 160 kg (kupodivu na mistrovství Německa 1919 v Mnichově zvedl nadhozem JEN 140 kg, trhem 110 kg a tlakem 90 kg) a mrtvým tahem 300 kg. Mörke navzpíral 75 + 100 + 120 + 110 + 155 kg, provedl dřep s 240 kg. Výsledek byl 885 kg versus 800 kg ve prospěch Görnera; většina autorit nicméně tvrdí, že duel se vůbec nekonal!

V srpnu 1920 na mistrovství Evropy profesionálních zápasníků v Drážďanech (od 6. srpna do 12. září, kde položil 7 soupeřů, 3krát prohrál a měl 4 remízy) zvedl Görner pravou rukou nad zem 330 kg kamenný kvádr. Možná právě toto vystoupení jej později diskvalifikovalo z řad amatérů. Do ranku profesionálních vzpěračů a siláků přešel v říjnu 1920. V reakci na vlnu poválečného nacionalismu vystupoval v oděvu teutonského válečníka, vzpíral 150kg činku s osou o průměru 6 cm, s omračující lehkostí žongloval s 50kg bulinami a ve finále držel na ramenech rampu, na níž najel automobil s přestrojenými Vikingy. V tom roce si rovněž zranil koleno, jež jej trápilo zejména v mrtvém tahu, ale ne tolik, aby bránilo mnoha dalším rekordům. V roce 1922 vytvořil Görner s Brauerem silácké číslo. Hermann vzpíral speciálně vyrobenou exhibiční činku vážící 150 kg, jež měla průměr osy 60 mm, nad hlavu, odtud ji spustil za krk, znovu vyrazil nahoru a z výšky chytil do ohbí loktů. Když toto číslo předváděl v roce 1927 v Londýně, manažer W. Pullum nabízel 5000 dolarů každému, kdo by jej napodobil!

Po svatbě v květnu 1922 odpluli manželé Elsie a Hermann do Jižní Afriky. Görner působil plné dva roky v Pagelově cirku a život v příjemném podnebí je nadchnul do té míry, že podnikli další čtyři cesty, poslední v letech 1937-1938. Dne 2. srpna 1924 se v Mnichově utkali dva siláci, Görner a Josef Strassberger, mistr světa 1920 a budoucí vítěz OH 1928. Görner udivil přítomné trhem jednou paží s 90 kg, jednou paží přemístil 120 kg, silou trhnul 110 kg, oběma pažemi nadhodil 150 kg a pozvedl 276 kg. Strassberger prohrál tři zdvihy (TJP 82,5 kg, PJP 95 kg, nadhoz 135 kg), vytlačil ovšem 110 kg a kontinentálně nadhodil 150 kg. O pár dnů později se Strassberger stal mistrem Německa a kandidátem č. 1 na olympiádu. V roce 1927 Görner zahájil turné po Anglii. Do funkce manažera přijal známého trenéra a funkcionáře vzpírání Williama Alberta Pulluma.

Mohutný Němec ale ve svých číslech postrádal prvky zábavy a komediálnosti, navíc lidé v publiku nechtěli věřit, že opravdu zvedá tolik, kolik říká. Na Pullumovu radu začal Görner používat živou zátěž a trik zabral! V jednom čísle nosil na rameni tyč se dvěma sudy, obsazenými čtyřmi muži – celková váha byla 450 kg. Jindy vyrážel nad hlavu železnou osu se 2-4 muži, kteří vážili od 160 kg do 180 kg. Vleže zády na podlaze podepíral na kolenou a hrudníku 150kg fošnu, na níž jako na kladině tančilo šest dívek. Postupně přišlo dalších šest, takže celá zátěž, držená nejméně tři minuty, mohla čítat 900 kg. Někdy také bral na ramena tyč, na každou stranu se pověsilo 5 mužů a Görner se s nimi točil kolem své osy.

Dobový tisk oslavuje Görnerův kousek. Celková zátěž 2,5 tuny se skládala ze dvou těžkých dřevěných mostů, na které najel automobil Mercedes Benz se šesti pasažéry.

Při vystoupení v Londýně držel Gorner silou nohou trám se 24 dobrovolníky z publika o celkové váze 1870 kg. V londýnském atletickém klubu v Claphamu v roce 1927, pod dohledem rozhodčího federace BAWLA, zvedl Görner mrtvým tahem pravou paží 273 kg, levou paží 227 kg a soupažně 296 kg. Osa činky měla průměr 30 mm a podle britských pravidel musel stát s patami u sebe, osa se nesměla dotknout těla a činku bylo třeba podržet 4-5 sekund – zkuste to schválně někdy! V podstatě šlo o mrtvý tah s nataženýma nohama! Přišly ovšem také neúspěchy, jak by ne. Dne 15. března 1927 Görner nezvedl jednou paží 251 kg a soupažně 283,5 kg, v opakovaném pokusu však uspěl. Dne 2. července nevytáhl 308,5 kg, zato 23. července zvedl pravou paží 248,5 kg a levou 227 kg.

Do Německa se Görner s manželkou vrátili v roce 1938 a usadili se poblíž Lipska. Hermannovi bylo 47 let a oba očekávali poklidný život v ústraní; bohužel, o rok později zahájil Adolf Hitler okupaci evropských zemí a v roce 1941 vyvolal válku se Sovětským svazem. Během války se Němcům nežilo lehce, a po porážce nacistů ještě hůř. Když polští vojáci, bojující v 1. ukrajinském frontu, dobyli v dubnu 1945 Lipsko, nahnali Görnera s dalšími zajatci do dolů a zabrali jeho veškerý majetek. V podzemí nakonec otročil 16 měsíců a přežil jen díky své nesmírně odolné konstituci. Po rozdělení Německa skončili Görnerovi v britské zóně, v městečku Wünstorf u Hannoveru. Jelikož měli statut uprchlíků, jednaly s nimi úřady bez skrupulí a oba trpěli nouzí. Elsie skonala v roce 1949, Hermann bydlel v Klein-Heidornu v dolním Sasku.

Nadhoz rozdělené váhy (celkem 125 kg) v podání Görnera.

Jakou měl perspektivu? Byl komunisticky orientovaný, napůl slepý hrdina první války, bývalý profesionál v době, kdy profesionalita už byla překonaná, a kraloval mrtvému tahu, jenž nebyl oficiální vzpěračskou disciplínou. Z cest po světě se vrátil do vězení a pak k živoření v dolním Sasku, když jeho rodiště připadlo Německé demokratické republice. Sportovní historikové z východního Německa jej vymazali z dějin a největší úctě se kuriózně těšil v USA a Anglii. Jeho zdravotní potíže začaly po operaci křečových žil v levém lýtku. Noha mu otekla tak, že nemohl chodit, čímž trpěl žlučník a játra. V květnu 1956 celý zežloutl s diagnózou na hepatitis, poté byl odvezen do nemocnice Neustadt-Regensburg se žlučníkovou kolikou a poškozenými játry (údajně ze silného pití alkoholu – ale kde by na to bral peníze?). V  naprosté izolaci od světa vydržel až do 2. června 1956, kdy během pobytu ve špitále zhubnul 30 kg a následně zemřel; bylo mu jenom 65 let.

Statistik Edgar Müller v období 1920 -1939 osobně viděl a zaznamenal přes 1300 Görnerových výkonů ve vzpírání, siláckých číslech i jiných rozmanitých disciplínách jeho rozsochatého repertoáru. Kromě vzpěračských rekordů (soupažný trh 125 kg, nadhoz 177 kg, nadhoz pravou paží 120 kg) detailně zdokumentoval Görnerovy fenomenální mrtvé tahy.

*Dne 8. října 1920 v Lipsku Görner provedl neoficiální mrtvý tah pravou paží s váhou 330 kg. Jak ale popsal Müller v magazínu „Athletik“ v roce 1951, provedl to na tréninku a s osou činky ve výši 19 cm nad podlahou

* Dne 28. října 1920 oficiálně vytáhl pravou paží 301 kg. Nikdo nikdy nezvedl více a nejvyšší světové výkony ještě o dvacet let později nepřesáhly 230 kg

* Téhož dne Görner zvedl soupažně činku vážící 360 kg, osu držel zámkovým úchopem nadhmatem

* Dne 18. srpna 1933 provedl mrtvý tah s 200 kg činkou a dvěma muži, stojícími na ose; ti se rukama lehce přidržovali silákových ramen; celková váha 377 kg.

* V Lipsku, dne 30. listopadu 1933, Görner zvedl mrtvým tahem 270 kg činku, kterou držel jenom ukazováčkem a prostředníčkem každé ruky

* Dále se postavil mezi dvě 150kg činky a zvedl je naráz do vzpřímeného postoje

Edgar Müller, autor knihy Görner the Mighty (1950)

Müller potvrzuje, že Görner prováděl mrtvý tah tím nejobtížnějším způsobem. Nikdy nezastavoval činku na stehnech, nedělal škubavé pohyby ani neposouval úchop, „…pouze jeden mocný zátah a už stál vzpřímeně a držel váhu déle, než požadovala pravidla.“ Rekordy dělal bez atmosféry soutěží a nátlaku soupeřů, jen pro potěšení z testování své nadlidské síly, vždy bez přípravy nebo rozcvičování s lehčími váhami. „Pokud by se Görner na mrtvý tah specializoval nebo měl motivaci,“ spekuluje Müller, „mohl snadno dosáhnout 390 kg až 410 kg!“ Jakmile zprávy o těchto výkonech oblétly svět, pokoušeli se je někteří autoři zpochybnit tvrzením, že Görner používal 3 metry dlouhou osu a disky s oválnými otvory, takže váhu zvedal po kratší dráze. „Nesmysl!“ vysvětloval Müller. „Görner vzpíral s regulérní, patentovanou činkou Berg. Délka osy byla 198 cm a průměr 30 mm. Vzdálenost osy od země činila 18 cm a německá pravidla zakazovala, aby byla větší jak 21 cm nad zemí. Hermann se tedy díky své výšce musel pořádně ohýbat!“ Smutné (nebo aspoň divné) je, že německé autority uznávají toliko Görnerův německý rekord v mrtvém tahu jednou paží 251 kg a soupažně 275 kg z roku 1913!

Když Görner zrovna necestoval, žil v Lipsku a trénoval ve sportovním klubu Liepziger Kraftsport Club. Měl nesmírnou popularitu a na jeho exhibice chodilo až 4 tisíce diváků! Ti viděli, jak čistou silou bicepsů vytáhnul 100kg činku, vleže zády na podlaze vytlačil 170 kg, udělal čelní dřep s 215 kg a zadní s 600 librami neboli 272kg činkou. V tělocvičně měli dlouhou řadu koulí s uchem, vážících od 13,5 kg do 52,5 kg, fakticky to bylo 19 párů. Görner byl nejlepším představitelem cvičení zvaného die Kette čili „řetěz“. Skládalo se ze švihu, tlaku, bicepsového zdvihu a tlaku každou paží, což byla jedna série s danou váhou, a Görner jako jediný dokázal projít všech 19 párů koulí bez odpočinku až do konce! A to vše po normálním tréninku trhů, přemístění, mrtvých tahů a dřepů.

Görner hrál rád šachy a kulečník, uměl preludovat na piano a harmoniku. Denně spořádal asi 2 kg libového masa s vejci, chutnalo mu též vepřové a pravé německé vuřty. Pochutnával si na bramborách a zelenině, miloval ořechy, pomeranče, citrony, sýry a pivo. Věřil, že pít alkohol a kouřit je třeba s mírou. Před tréninkem plaval a dvakrát týdně chodil na půlhodinové procházky. Spal 8 až 9 hodin v noci, po obědě často hodinku dřímal.

Görner zvedá jednou paží 330 kg.

K mimořádně působivým číslům patřila chůze se 655kg pianem na zádech do vzdálenosti 16 metrů, nebo vynesení stovky cihel v nůši na zádech – vážily 510 kg – do schodů! Pravděpodobně nejvyšší náklad na ramenech udržel Görner v roce 1930. Celková zátěž 2,5 tuny se skládala ze dvou těžkých dřevěných mostů, na které najel automobil Mercedes Benz se šesti pasažéry. Když vůz přejížděl rampu, silákova kostra momentálně nesla asi 1100 kg! Zvláštní je, že Görnera mnozí pokládají za vzpěrače, ale on moc vzpírat neuměl a technice se naučil sám…technika je silné slovo, třeba při trhu nikdy neudělal podřep! Dokázal porážet nejsilnější chlapy v přetlačování pažemi, trhal karty jako kusy papíru, ale NIKDY nic neohýbal – co třeba podkovu?

Souhlasím s Müllerem, že žádná fotografie ani popis nenahradí to, co spatříte vlastníma očima. Protože Görnera vyjma fotografií už neuvidíme, přidám několik čísel. Vysoký byl 184 cm a jeho váha narůstala od 90 kg (1912) až do 132 kg v roce 1934, kdy dovršil 43 let. Tehdy měl obvod krku 49,5 cm, nadechnutý hrudník 138 cm, pas 115 cm, stehno 70 cm a lýtko 46 cm. Rozpětí paží měl 200 cm, normální šíři ramen 61 cm a jejich obvod 150 cm doplňoval napnutý biceps 48 cm a rovné předloktí 40 cm. Obvod zápěstí 23 cm dokazoval nezvykle silnou kostru. Jiné měření při váze těla 125 kg přineslo tato čísla: výška 185,5 cm, obvod krku 49,5 cm, hrudník v nádechu 132 cm, biceps 45,7 cm, předloktí 42 cm, zápěstí 21 cm, stehno 68,5 cm a lýtko 43 cm. Jak vidno, 7 kg na váze udělalo dost, hlavně v pažích a na zápěstí.

Kdyby se nějakým strojem času podařilo přenést Görnera mezi současné siláky, možná bychom zažili překvapení. Modrooký Němec totiž ke své brutální síle disponoval více než dobrou kondicí a všestranností. V roce 1934 vzal do každé ruky dvě 50kg koule s uchem (to je 200 kg celkem) a oběhl s nimi 23 metrový obvod sportovní haly. S jedním 50kg závažím v každé ruce sprintoval 100 metrů v čase 18,4 sekundy. Při tělesné váze 120 kg přeskočil opěradlo židle vysoké 81 cm a z místa do dálky skočil 315 cm!

Dodatek
Je dost podivné, že renomovaní a erudovaní historikové silových sportů do roku 1980 Görnerovy výkony citují a uznávají. S nástupem osobních počítačů a vznikem internetu v 90. letech m.s. došlo k nevídanému rozvoji sdělování informací. Vznikla specializovaná diskuzní fóra, na nichž amatérští experti rozebírali historii silových sportů, diskutovali o výkonech vzpěračů a siláků a v neposlední řadě podrobovali jejich zdvihy nemilosrdné kritice.

CAUSA GÖRNER začala tím, že kritikové zpochybnili validitu jeho výkonů kvůli dvěma hlavním faktům: Prvně, autor dotyčné referenční knihy Müller přiznal, že téměř všechny jeho poznámky, zápisky a údaje ohledně Görnerových výkonů zničil požár v roce 1943. Knihu vydal v roce 1950 a musel tedy vycházet hlavně ze vzpomínek – a kdo má tak skvělou paměť? Za druhé, většina Görnerových rekordů není doložena fakty, doklady a zápisy, namnoze ani z dobového tisku.

Popišme si námitky historiků a jejich důvody.
1) Ačkoliv Görnerovy rekordy v mrtvém tahu 330 kg jednou paží a 360 kg soupažně popisuje řada autorů a svědků, nedochovaly se žádné fotografie.
2) Ačkoliv všechny Müllerovy zápisky shořely, v knize „Görner the Mighty“ jsou otištěny snímky.
3) Neexistují žádné záznamy o odvetném utkání Görnera s Mörkem v Lipsku roku 1920.
4) V záznamech IWF (G. Schödl) se Görnerovi připisují pouze trh soupažný 110 kg a nadhoz nižší jak 152,5 kg.
5) V encyklopedii z roku 1934 je Görnerovi dán kredit za mrtvý tah 296,5 kg, nikoliv za jeho osobní rekord 360 kg.
6) Mnozí experti nevěří tomu, že Görner mohl chytat 150 kg z polohy nad hlavou do ohybu loktů!
7) Je známá pouze jediná fotografie Görnera, zvedajícího mrtvým tahem dvěma prsty každé ruky váhu 270 kg. A dál snímek, kde nadzvedává jednou paží kámen vážící 330 kg; konsensus trvá v tom, že je snímek naaranžovaný.
8) K fotografii Görnera, zvedajícího nad hlavu osu se dvěma muži, jsou pochybnosti, jestli to celé opravdu vážilo deklarovaných 177 kg, a kdo vůbec vzpírá takovou váhu v obleku?

Galéria