Zážitky s Arnoldem (17)

Jak to viděl Franco Columbu (M&F June 1992).

Franco uznává roli Arnolda jako motivátora. „Každé ráno mlátil do dveří a křičel, abych vstal,“ vzpomíná Franco. „Pak tam stál s proteinovým drinkem v ruce. Jak to mám vypít? ptal jsem se. Vždyť to chutná jako cement. Arnold se rozesmál a řekl: Radši to vypij, protože za deset minut jdeme do posilovny. Arnold byl skvělý motivátor. Nikdy jsme neměli čas, abychom něco nedělali. Arnold vedle tréninku chodil do obchodní školy a já začal studia chiropraktiky. Tréninky začínaly v sedm ráno a trvaly do jedenácti. Arnold mne ustavičně honil.

Jen jsem skončil sérii a udělal pár kroků, už křičel: Kde jsi? Koukej naklusat zpátky! Pamatujte, nejde o počet sérií, ale o jejich intenzitu. Pauzy musí být zkrácené na minimum, abyste jen chytli dech a pokračovali ve cvičení. Takže jsme se nemohli courat, vykecávat a oddalovat série. Arnold byl tak motivovaný, že když jsme netrénovali, cítil jsem se jako v nebi. Říkal jsem si: Celý volný den! Někdy mi taky bylo divné, proč děláme takové pitomé cviky. Vždyť jsme to dělali minulý týden! Protestoval jsem, ale stejně jsem cvik udělal. Mojí teorií bylo, že pokud jej neodcvičím a na soutěži nebudu vypadat dobře, Arnold mi to dá za vinu, ale v opačném případě mohu vždycky namítnout: Hele, já ti to říkal!“

„Musím zdůraznit, že jsme jeden každičký den dělali něco jinak, něco bláznivého. Zmučili jsme každého a nikdo s námi nevydržel. Pamatuji na chlapíka, který přišel do posilovny a dělal dřepy se 180 kg jako nic. NIC. Zrovna když se začínal cítit skvěle, upozornili jsme jej na opravdový způsob testování dřepů – s naolejovanou osou! Bavili jsme se dobře, ale nikdy jsme nikomu neublížili. Nezapomenu na jeden trénink, bylo mi fajn a pil jsem vodu, a povídám Arnoldovi: Tak jo, vypadneme. Arnold řekl: COŽE? Jdeme na ramena!

Takže jsme cvičili ramena, i když nebyla v plánu, pak jsme se vrátili odpoledne a cvičili něco jiného. To byl instinkt. Kdybychom si zapisovali série, řekli bychom: Končíme, ale naší filosofií bylo: Když máme energii, proč čekat? Bylo vždycky důležité naslouchat tělu. Dělali jsme to pořád. Pokud se necítíte, uděláte méně, příští den to doženete a uděláte víc. Měli jsme takový přístup „Zítra rozlámeme činky. Rozlámeme všechno.“ A když jsem popadl tu činku, byla jak peříčko, protože jsem měl den předtím volný. Jednou přišel Joe Gold a říká: Vy chlapi snad jednou prasknete!