Vzpírání & fitness v Čechách a Fridolín Hoyer

„Ale není pamětníků, kteří by ještě žili a uměli o tom napsati, je pouze snad ještě několik diváků, kteří obdivovali moje a Balejovy výkony silácké. A jako jsem tvrdil před 50 lety, tvrdím i dnes: Kdyby nebylo veliké lásky ku sportu a píle u mne, nebyl by ani Balej v těžké atletice a těžká atletika by začala nejmíň o 15 až 20 let později.“

-F. Hoyer, duben 1941

Fridolín Hoyer se narodil  23. prosince 1868 na Žižkově a měl ještě osm sourozenců. Otec byl zaměstnancem drah a ovládal pět řečí, matka se jmenovala Emílie, rozená Krausová.

Už jako mladý hoch vynikal silou nad kamarády a úspěšně organizoval bitvy mezi Karlíňáky a Žižkováky pod vrchem Vítkovem. Do Sokola byl přijat již ve 14 letech, 4 roky před stanoveným limitem. Píše o tom: „Jednoho večera potkal jsem kamaráda Vaška Pirouta, kterak táhne na laně za sebou činku těžkou 58 kg do Sokola Žižkov. Slovo dalo slovo a vzal mne s sebou. V sálu hospody Hasenburg jsem byl náčelníkem Táborským vyzván ke zvednutí činky nad hlavu, což se neuměle podařilo.“

Do Hoyerova příchodu byl nejsilnějším mužem Sokola Vojtěch Čupr. V prvním klání se zvedala činka  o váze 30 kg podhmatem. Čupr ji zvedl stokrát, Hoyer 90krát.

V roce 1892 se odstěhovali z Bezovky do hostince „U Prokopa Velikého“ na Prokopově náměstí na Žižkově. S Josefem Balejem (1864 -1906) a Františkem Erbenem vystupovali v Jungově cirku na Žižkově, za což brali 7 zlatých (14 korun) za večer, pak byli ředitelem Tichým angažováni jako čeští siláci do divadla Wariété (dnešní Prozatímní) a plnili jej siláckými produkcemi celý měsíc. Z policejního příkazu se však museli stát profesionály. Nejednou účinkovali i pro Matici školskou a různé menšiny, jimž odevzdávali svůj honorář. Jejich vystoupení vynesla tehdy úctyhodný obnos 1200 zlatých.

Dále bylo roku 1893 ustaveno Družstvo českých artistů ve složení Hoyer, Balej a Josef Soukup – siláci, Libich – komik, dr. Prágr – šansoniér, Hanžurinkovič – rychlomalíř a krotitelka zvěře Hloušková.

Pro doplnění něco z programu siláků. Borci zápasili mezi sebou i s hosty z ciziny, cvičili s činkami, na vzdálenost šesti kroků házeli 40 kg koulemi s uchem, přehazovali i kouli vážící 60 kg, trhali řetězy, Hoyer vzpíral jednou paží legendární 76 kg činku „Mařenu,“ Balej zase zvedal stiskem palců nad hlavu 65 kg hmoždíř s 20 kg koulí nahoře. Nesmírný úspěch mělo rovněž zvedání zády a s popruhy, kdy jako zátěž posloužil živý kůň nebo celý divadelní orchestr!

(S použitím publikace „115 let vzpírání v Čechách,“ autor Karel Prohl, 2008)