VLADIMÍR ČÁSTKA: Talent, který ukončil kariéru už jako junior

Vladimíre, poprvé jsem si tě zaregistroval jako juniorského kulturistu, který zvítězil na soutěži přidružené k Czechia Pro, v amatérském Diamond Cupu. Jako mladý junior jsi navážil 100,1kg. Jak vzpomínáš na tuto soutěž?

Na Diamond cup v Ostravě vzpomínám především na atmosféru kolem mě, kterou udělali lidé, kterými jsem byl obklopen. Měl jsem tu možnost být celou dobu s Tomášem Burešem, Lukášem Vrátným a Pepou Adltem, se kterými jsem si připadal, že mám stejný pohled na svět. Tomášovi jsem nesmírně vděčný za to, že mě na závody připravil, jak se o mě postaral a za to, že mi ukázal odlišné úhly pohledu na kulturistiku jako takovou.
Na závodech jsem svoje umíštění neprožíval ani v juniorské kategorii ani v kategorii nad 100kg. Chtěl jsem, aby byl konec, abych se do finále mužů nad 100kg nedostal, abych se mohl jít s rodinou a kamarády najíst a hlavně napít. Tomáš za mnou ze srandy chodil a řikal mi, že to tak jednoduchý ještě mít nebudu.

Co se od té doby stalo s tebou jako kulturistou? Proč jsi od té doby nezávodil?


Vždy jsem sám k sobě byl upřímný a dokážu se na sebe dívat kriticky. Vždy jsem se snažil být nejlepší a vždy jsem se snažil být ten, co cvičí v místnosti nejtvrději a nejchytřeji. Ve sportu jako je kulturistika ale jenom cvičit tvrdě a chytře nestačí, člověk musí mít pro sport talent. Hokej také nehrají hokejisté, kteří mají problém bruslit pozadu. A jelikož ke kulturistice je potřeba genetický talent, který já nemám díky špatným zádovým svalům, nebylo nic jednoduššího než si říct, že jsem dosáhl nejvýš, kam jsem s dispozicemi a talentem který k tomuto sportu mám, mohl.

Bylo pro tebe opravdu tak strašně jednoduché dojít k takovému rozhodnutí? To znamená na začátku svých 20. let, po velikánském úspěchu, čímž pro tebe dle mého závod v Ostravě byl. Vážně to nebolelo?

Když bych měl být uplně upřímný, říkal jsem už před Ostravou, že jsou to poslední závody a lidé, kteří mě znají osobně, to ví. Mám nějakou životní vizi, kdy kvůli kulturistice nechci přijít o nejdůležitější věci v životě, čímž pro mě je založit rodinu, žít plnohodnotný život, cestovat, poznávat a rozvíjet se. Úsilí, které jsem vždy vkládal do toho, že musím být nejlepší, jsem jen přeměnil v úsilí mít se nejlépe.

Má v současnosti kulturistika místo ve tvém životě?

Nevím jestli bych to uplně nazval kulturistikou, ale spíše kulturou těla jako takovou. Cvičení do mého života bude patřit vždy. Od mala jsem hrál fotbal, florbal, chodil na box a cvičení v každém sportu hrálo důležitou roli. V současné době se snažím rozvíjet tělo po všech stránkách. Moje pojetí rozvoje těla bylo vždy formou řecke kalokagathie, což je přesvědčení, že krása a ctnost patří k sobě.To je i jeden z důvodů proč bych kulturistiku na nejvyšší úrovni provozovat nedokázal. Nedokázal bych si odepřít jít si zaplavat, zahrát fotbal nebo zaboxovat, nedokázal bych přerušit přednášku jen proto, abych se najedl.
Ono se dnes vlastně ale díky sociálním sítím roztrhl pytel s “profesionalními kulturisty”, kteří žíjí kulturistikou 24 hodin denně, natáčejí zásobníčky cviků, smysly života, cesty na soutěže, otázky a odpovědi, suplementační pyramidy a další. Tato cesta, kterou se většina cvičící společnosti ubírá, se mi absolutně nelíbí a i přesto, že sociální sítě nemám, zaznamenám díky známým či kamarádům, kdo se střidá v roli nejupřímnějšího a největšího odborníka na vše. Je potom velice vtipné, když člověk zná pozadí a pravou tvář odborníků na pomyslném vrcholu popularity.

Proč si myslíš, že na vrcholu popularity nejsou ti lidé, které bys tam ty (a určitě i já) viděl radši na místo těch dnešních supertrenérů a hvězd sociálních sítí? Kdo za to může?

To je otázka na celou společnost a především na fanoušky právě těch hvězdiček. Nemyslím si, že to je úpadek pouze fitness komunity. Hodnoty dnešní společnosti jsou pokřivené. Lidé, kteří mají vědomosti, výsledky a charakter, nemohou konkurovat rádoby znalcům dnešní doby. Společnost zajímá více popularita než výsledek. Obecně se dnes podívejme na veřejně známé osobnosti, které udávají směr. Člověk, který nezná pozadí svého idola, zná jen jeho nálepku nejupřímnějšího, nejlepšího a nejrozumnějšího, často ani nechce vidět nebo slyšet, že by se jeho idol mohl mýlit, nebo že by dokonce mohl mít špatnou povahovou vlastnost. Jak by taky mohl, vždyť sám o sobě natočil video a tam říká, že je upřímný, na vše jde správně a má pravdu, tak je jasné, že tomu nemůže být jinak.

Co tebe čeká dál? Nebudeš-li kulturistou, jakou vizi máš alespoň do 30ky? V čem se hodláš realizovat?

Vždy jsem si říkal, že se ode mě čeká něco víc a tak to mám v životě se vším, ve všem co dělám se snažím být nejlepší. Nějakým rokem se věnuji reklamě a marketingu. Klientům, kteří s naší firmou spolupracují, se snažíme poskytnout ten nejlepší možný servis. O práci nemáme nouzi, takže bych se rád do třiceti viděl v domečku za Prahou s vlastní rodinou, párem psů, zaběhnutým byznysem, užívaje si života. Předtím ale potřebujeme s partnerkou, zatím jen ve dvou, procestovat celý svět.

Máš na závěr vzkaz pro čtenáře Muscle&Fitness?

Nepřestávejte se učit, nepřestávejte bádat, hledejte si fakta a nevěřte všemu, co aktuální youtube nebo instagram guru řekne. Za půl roku ho vystřídá jiný odborník, a ten bude mít jiný názor. Ověřte si, že to, co na sobě chcete praktikovat, dává smysl. Na většinu věcí jsou dnes podložené studie. Buďte názorově konzistentní, vytrvalí a věřte ve své sny.