Apollon, král siláků

Apollon, král silákůApollon, král siláků
Studenti klasických gymnázií věděli, že Apollon Foibos byl řecký bůh věšteb a umění, uctívaný ochránce domu, úrody i osad, dárce zdraví a vítězství. Ti dnešní žáci si možná tak vzpomenou na Apollo 13, slavnou kosmickou loď mířící na měsíc. Mezi těmito dvěma vzdálenými pojmy však stojí muž, který obrazně spojil oboje dohromady – postavou a silou od boha, výkony i slávou nad rámec pozemských měřítek. Jmenoval se Louis Uni (Huni) a na vrcholu sil se nalézal v letech 1885-1890. K tomu poznámka: ačkoliv existuje tvrzení, že sílu získal v mládí nošením 110kg pytlů se solí, Uni NIKDY cílevědomě netrénoval a nikdy na síle nepracoval; jediným „tréninkem“ bylo opakování siláckých triků a čísel. Mějme rovněž na paměti, že se NIKDY nerozcvičoval – prostě zvedl 80 kg jednou rukou a dělal to každý den třeba měsíc. Jeho velký obdivovatel prof. Edmond Desbonnet (viz Kronika únor 2006) popsal Apollonův život v knize Les Rois de la Force (Králové síly, 1911).
„Jistí lidé“, napsal Desbonnet, „jsou rozenými básníky, malíři a hudebníky, další pak jsou válečníci, kapitáni nebo kněží. Já jsem se narodil profesorem tělesné kultury.“ Louis Uni byl rozený silák. Vysoký, robustní a chtivý předvádět svoji neobyčejnou fyzickou sílu. Uni putoval po Francii už dva roky, když jej Desbonnet v roce 1889 poprvé spatřil. V té době převzal pseudonym APOLLON a mladý Desbonnet – bylo mu 21 let – omráčený jeho schopnostmi, z něho ve svých textech učinil objekt osobní i národní glorifikace. Apollon potřeboval pomoc, protože život málo známého siláka, vystupujícího v pouťových stáncích na tržištích a venkovských slavnostech, nebyl vůbec lehký. Uni byl podle Desbonneta v tomto směru absolutní propadák. Postrádal totiž nejen smysl pro reklamu a byznys, ke všemu byl až neskutečně apatický a líný. Proto Desbonnet často litoval: „Kam až mohl Apollon dojít, kdyby se jen trochu víc snažil!“
Druhou stránkou Apollonova portrétu je fakt, že byl obrem pod pantoflem. Jeho dominantní žena pocházela z cirkusácké rodiny a byla krotitelkou lvů. Když v roce 1911 Desbonnet vydal svůj almanach siláků, Apollon stále křižoval Evropou. Tehdy se rozešel s manželkou, s níž měl dceru, a nakonec rodinu ztratil úplně. Pak v roce 1923 vyšel v časopise La Santé par les Sports inzerát, že „…slavný silák hledá práci jako pravá ruka – nebo příručí“. Uni totiž vložil peníze do ruských cenných papírů, které po revoluci v roce 1917 přišly o jakoukoliv hodnotu, a hledal práci příručího, hlídače nebo strážce lesa za byt a stravu. Asi o rok později se kdysi skvělý atlet pustil nečekaným směrem – do kariéry filmové hvězdy. Už dříve účinkoval v sentimentálním melodramatu La Loupiotte, nicméně v roce 1924 měl hrát titulní roli ve filmu Episodes of Roman Life under Tiberius. Objevily se dokonce reklamní snímky s Francouzsko-Kanadskou kráskou Magde Kindall. Ač není jisté, jestli toto dílo vůbec spatřilo světlo světa, Uni v roce 1924 hrál Tritona, vysloužilého námořního kapitána ve válečném filmu Mare Nostrum režiséra Rexe Ingrama.
Konečně zanedlouho přinesly noviny zprávu, že Apollon dne 18. října 1928 ve věku 67 let zemřel. Nevěnoval zřejmě pozornost příznakům rakoviny jícnu, které pak nezabránila ani operace. Na pohřeb přišla jenom vdova s hrstkou věrných přátel a Desbonnet si posteskl: „Apollon, který pobavil milióny diváků, zemřel sám bez fanfár, bez majetku a opuštěný. Sic transit gloria mundi…“ V časopise La Culture Physique pak otiskl nekrolog: „Dokud se znovu nesetkáme, drahý a postrádaný Apollone, budeme opěvat tvou slávu i zármutek tvého nešťastného života. Opustil jsi nás, skvělý a šlechetný, ale naše vzpomínky zůstanou nedotčeny.“ (pokračování)