První a jediný: Louis Attila

05attila.jpgKdyž v různých encyklopediích sportu nalistujete hesla „Kulturistika“ a „Vzpírání,“ dozvíte se například, že „ve 2. polovici 19. století utvořil Attila v Londýně atletickou školu, ve které vyrostl E. Sandow, vynálezce malých pérových činek,“ (Malá encyklopedie TV a sportu, Bratislava 1980), nebo „Zakládaly se různé atletické spolky, sportovní školy a ústavy, které vedli tzv. profesoři atletiky. Je třeba vzpomenout jména O. ATTILA (L. Durlacher), působící v Británii, Německu a USA, E. DE BONNE ve Francii a otec ruské atletiky V. KRAJEVSKIJ.“ (Kulturizmus, Bratislava 1965).

Kdysi dávno jsem si určil za cíl podrobně zmapovat život a činy Eugena Sandowa; to se myslím v Kronice vcelku podařilo, i když některé informace nesly (z mé strany nechtěný) přídech senzačnosti. Dnes bych rád sledovat životní pouť muže, jehož přínos našemu sportu byl a zůstává ještě závažnější. Přestože Ludwig Durlacher-Attila skončil s působením v roli profesionálního siláka v roce 1893, může být jeho příspěvek k růstu vědeckého posilovacího tréninku stejný, možná ještě větší, než přínos jeho žáka Eugena Sandowa. Ten sice otevřel institut fyzického tréninku v Londýně, napsal několik populárních knih a svým esteticky osvaleným tělem inspiroval atlety na obou stranách oceánu (vzpěračský olympijský šampión L. Elliott z Británie, americký publicista Bernarr MacFadden a výrobce činek Alan Calvert), nicméně nebyl v každém slova smyslu „originál.“ Ludwig Durlacher ano.

Lidé většinou znají Attilu jako siláka, který se stal Sandowovým učitelem a manažerem. „Profesor“ však přispěl k rozmachu tělesné kultury v Evropě i USA v letech 1890-1920 tím, že

1) PRORAZIL IDEU, ŽE POSILOVÁNÍ POMÁHÁ SPORTOVNÍ VÝKONNOSTI,

2) BYL JEDNÍM Z PRVNÍCH „OSOBNÍCH TRENÉRŮ,“

3) OVLIVNIL NÁZORY NA PROSPĚŠNOST POSILOVÁNÍ ŽEN ,

4) TVRDIL TÉMĚŘ STO LET PŘEDTÍM, NEŽ K TÉMUŽ ZÁVĚRU DOSPĚLA LÉKAŘSKÁ VĚDA, ŽE POSILOVÁNÍ MŮŽE ZPOMALIT PROCES STÁRNUTÍ.