Apollon, král siláků (8)

Apollon, král siláků (8)Apollon, král siláků (8)

Pokračování líčení o „Útěku skrz mříže“. Psal se rok 1889 a Apollon zrovna dorazil do Lille. Svoje první vystoupení chystal v budově Théatre des Variétes a veškeré exhibiční vybavení včetně stále ohnutých mříží dovezla skupina asi deseti mužů. Sám Apollon odnesl mříže ke kováři a nechal je srovnat do původního tvaru. Kovář je měl opravit a odvézt zpět do divadla. Před zahájením práce se dobrý francouzský řemeslník podivil: „Jak u čerta může někdo tohle udělat?“ a bušil perlíkem do rozžhaveného železa. „Co kdybych je zakalil? To je ono. Už žádné nebezpečí při ohnutí hrozit nebude.“ Bez toho, aby si uvědomil důsledky svého činu, kovář zakalil železo tak, že bylo tvrdé téměř jako ocel.
Ten večer jsem stál v zákulisí a čekal na vystoupení. Vše probíhalo normálně až do chvíle, kdy dvě mocné dlaně popadly tyče a silákovy svaly se napnuly. Překvapení – nic se nestalo! Apollon zabral, ale marně. Tyče se odmítaly pohnout. Silák se obrátil k manželce a s pohledem zraněného zvířete řekl: „Nevím, co se děje. Nemůžu s tím hnout!“ Madamme Uni ihned podezřívala obra z lenosti a nařídila: „Koukej pořádně zabrat, no tak dělej!“ Silák shodil pláštěnku a nasadil všechnu svou enormní sílu. Žíly na krku mu naběhly, jeviště se rozklepalo jako při zemětřesení a celá budova se zachvěla v základech. Pod tlakem nadlidské síly se mříže začínaly ohýbat. Diváci zadrželi dech a jediný slyšitelným zvukem bylo „ugh!“ unikající sípavě z Apollonových zpocených prsou. Apollon byl poprvé v životě nucen vyvinout svou maximální sílu; přitáhl již dvě tyče k sobě a pak je sevřel rukama. Brzy dokázal protlačit mezerou ramena, potom použil záda, napůl zlomené mříže se oddálily a s bolestí ve tváři jimi prostrčil hlavu, krk a celé tělo. Apollon uskutečnil nejmonstróznější výkon své kariéry. Stál na rozklepaných nohou, leskl se potem a zhluboka dýchal. Pomalu přešel ke kraji, zvedl ruku a řekl: „Je to.“ Byl tak vysílený, že už nedokázal pokračovat ve vystoupení. „Prosím o prominutí,“ oznámil divákům, „necítím se dobře… vystoupení končí.“
Nikdo neřekl ani slovo, diváci cítili, že byli právě svědky něčeho mimořádného. Apollon spadl za oponou na židli a položil si předloktí, nyní napumpovaná titánským výkonem do velikosti nejméně 48 cm, na stehna. Tyto dvě masy svalů ležely na nohách zničeného siláka a zdály se být zdeformovány do něčeho ne zcela lidského. (pokračování)

Rubriku KRONIKA připravuje JOSEF ŠVUB