Odhalený mýtus

Odhalený mýtus

„Ještě jsem si nesrovnal v hlavě, jestli ti chlapi jsou opravdoví!“ prohlásil fotograf montrealského časopisu Weekend Magazine a očitý svědek, Andy O´Brien. Hovořil o soutěži IFBB Mr. Universe 1967, uspořádané bratry Weidery 27. května toho roku v hokejové hale Paul Saule Arena, souběžně s výstavou EXPO 67. Svět si musel zvykat na kulturistiku podobně, jako kulturistika na svůj nový fenomén v osobě Sergia Olivy. Ten totiž přesvědčivě vyhrál nejen vysokou kategorii (2. Vic Downs, Kanada, 3. Frank Zane), ale přemohl též vítěze kategorie nižší, Ricka Wayneho (2. Rock Stonewall, 3. Dennis Gauthier). Jedinou chybičkou byl fakt, že Olivu vůbec nezařadili do sub-soutěže Most Muscular Man (vítěz Vic Downs), což byl totální odklon od tendence z nedávné doby.
Na třetím ročníku IFBB Mr. Olympia (23. září 1967 v NYC) zůstala věc otevřená: Poole nebo Oliva? Děsivý naturální potenciál Sergio Olivy zdaleka nedosáhl vrcholu, ale už nyní byl tak mohutný a vyrýsovaný, bez zjevných slabin, že jej Rick Wayne nazval MÝTUS. Pokud se týče ryzí masy svalů, pravděpodobně nikdo v historii nemohl Olivu zdolat – nicméně Oliva, jak se ukáže, zranitelný byl. Finále onoho večera – po kláních Mr. America a Mr. World – mělo korunovat nového krále kulturistů. Příslušní vítězové Don Howorth a Rick Wayne se účasti vzdali, takže šlo o čtyři jména: Oliva, Poole, Sipes a Draper. Opět čtěme Muscle Builder: „Sergio Oliva! Nejprve jsme viděli chodidlo…pak nohu…potom zbytek. Nevěřili jsme vlastním očím. Jak může být někdo takový mamut? S tak dokonalými proporcemi…takové véčko…definice…a vše najednou? Ohromené ticho se změnilo v ohlušující řev. Nikdy nikdo v kulturistické historii neviděl muže s tak fantastickými proporcemi. Jak by mohl prohrát?“ Kvality Pooleho a Olivy nebylo snadné rozlišit. Rozhodčím trvalo 20 minut, než se poradili, a chvíli se zdálo, že dají hlasy Poolemu. Černý proti černému! Závodníci byli znovu vyzváni k nástupu za oponou a pak bylo vše jasné: Oliva. Šťastný Sergio se smál od ucha k uchu. „Hoď mi to sem, bejby!“ volal na Joe Weidera, který mu na stříbrném tácku předal šek na 1000 dolarů.
Velký Olivův fanda a obdivovatel Rick Wayne: „Dovolte mi říci, že co žiji jsem takovou ukázku muskulatury ještě neviděl. Jeho svaly byly útokem na uvěřitelnost. Během jediného roku se Oliva stal nejfenomenálnějším tělesným typem, jaký jsem kdy spatřil. Ještě nikdy předtím kulturistika nezažila nic, co by se vyrovnalo svalům tohoto kubánského utečence. Byl větší než kterýkoliv jiný kulturista, vysekaný jako borec lehké váhy, a tvary jeho svalů se zdály propracovanější než obvykle. Upřímně řečeno, Oliva nikdy nepózoval normálním způsobem. Nasadil sice normální pózu, ale když napnul svaly, ocitli jste se v jiné dimenzi. V držení rukou či postavení nohou nic tak unikátního nebylo, ale můj ty bože, nikdo nikdy takhle nevypadal. Když zvedl paže do dvojitého bicepsu, zdálo se, že jeho deltoidy poskočily o stopu na každou stranu… Nemožné. Pro mne byl Oliva v roce 1967 největším kulturistou všech dob, což není to samé jako největší šampión. Tuto svoji formu již nikdy nezopakoval, takže Arnold jej ve skutečnosti neporazil v nejlepší formě.“
Měsíc po okupaci ČSSR vojsky spřátelených armád, 18. září 1968, stál Oliva na pódiu Mr. Olympia bez soupeřů; poprvé a naposledy byl vítěz vyhlášen aklamací. V roce 1969 si troufnul vyzvat Olivu Arnold. Pamětníci tvrdí, že to bylo velmi těsné, prakticky o vlásek. Oliva svého soka předčil celkovou rozměrností a hlavně lépe vypracovanými dolními končetinami, Arnold zase ve svých memoárech přiznává, že prohrál již před soutěží, sražený v šatně na kolena pohledem na rozcvičujícího se Olivu. Gene Mozée uvádí, že Oliva vážil 103,5 kg, biceps měl 53 cm, přes prsa 132 cm, okolo pasu 73,5 cm, přes stehno 71 cm a lýtko 48 cm. Pro jeho muskulaturu neexistovala slova – byl super-ohromný, nejen masivní, ale vyrýsovaný do maxima, s hluboce vrytými zářezy mezi svaly.
Píše Ricky Wayne: „K Arnoldovu prvnímu setkání s Olivou došlo 13. září 1969 v New Yorku. Dříve z večera Arnold snadno shrábl titul IFBB Mr. Universe a později řekl, že to byl pouhý aperitiv před plánovanou hostinou, nicméně jeho sen se neuskutečnil. Průběh soutěže však naznačil, že Kubánec v budoucnosti Rakušana stěží zastaví. Ačkoliv Arnold Olivovi blahopřál a dokonce jej políbil na tvář, po celý rok 1970 vedl proti Olivovi psychologickou válku. Americké kulturisty za to, že Kubánci umožnili dojít prakticky bez námahy tak daleko, nazval papírovými tygry. Stále opakoval že Američané jsou slaboši žijící v plenkách, a díky tomu změkli a ztratili ambice.“