Pocta pionýrům

Pocta pionýrům

THOMAS INCH

Spolu s velkými kulturními změnami, vynálezy a objevy se v první dekádě 19. století postupně vžívalo uplatňování vědy do tréninku. S probíhající vědeckou revolucí ve výživě, medicíně, fyzice, chemii a dalších oborech držela krok také tělesná kultura (physical culture), a důležitou postavou v aplikaci vědy do vzpírání byl Angličan Thomas Inch (1881–1960). Už v 15 letech vlastnil malé gymnazium ve Scarborough, v r. 1902 odjel do Londýna, začal přispívat do časopisu Health and Strength a vydávat poštovní tréninkové kurzy; mimo to sám vzpíral a překonal řadu světových rekordů. V roce 1908 uspořádal velký experiment, který pod dohledem předních lékařů dokázal, že vzpírání nepoškozuje srdce, jak se tehdy myslelo, a velmi tím zlepšil image vzpírání. Po získání titulu Nejsilnější muž Británie 1910 vzrostlo jeho renomé natolik, že mohl rozjet nevídaný byznys se svaly. V kancelářích ve Fulhamu zaměstnával na 70 lidí, kteří rozesílali kurzy, katalogy nářadí i vlastní zboží, více jak 50 písařek odpovídalo na záplavu dopisů. Na tomto podnikání údajně získal přes 80 tisíc liber v době, kdy dělník za celý život vydělal 1400 liber!
Inch jako jeden z prvních doporučoval posilování pro sporty – nazýval je miniaturní vzpírání (termín posilování čili weight-lifting zavedl až W. Pullum). Dále přinesl do sportu kotoučové činky a jednoručky, které brzy nahradily nemotorné koulové činky a v důsledku urychlily vývoj. Navíc vymyslel otáčivou osu, uloženou v olejové lázni. Dalším významným počinem bylo vymýšlení nových cviků; soudí se, že je autorem dřepu s činkou na prsou. V knize The Scientific Weight-lifting uvádí tři cviky, nejlépe působící na rozvoj maximální síly, a je úžasné, s jakou předvídavostí zvolil dřep, tlak vleže na zemi a mrtvý tah! Inchovy kulturistické teorie předběhly dobu o desítky let. Už v roce 1907 takto popsal koncept rozděleného tréninku: „Buďte opatrní a neprocvičujte všechny svaly najednou. Rozdělte cvičení do dvou částí, jednu ráno a druhou večer, nebo cvičte ve střídavých dnech.“ Inch si připsal kodifikaci termínu tak zvaného „umění úplné kontrakce“ a říká doslova: „Ve stručnosti, čím kratší je sval, tím se lépe smršťuje, a dlouhý sval má slabší kontrakci. Zjistil jsem nejlepší možné pozice, do nichž lze daný sval umístit tak, aby bylo dosaženo prospěchu z úplné kontrakce, a brzy jsem tohoto principu využíval pro každý sval.“ Ještě o jednom poznatku se zmíním, a sice o bolestivosti svalů po tréninku. „Velmi jednoduchým důkazem korektnosti vaší metody je stupeň bolestivosti svalů, kterou cítíte po ukončení daného cviku,“ píše Inch.
Povšimněte si obdivuhodné všestrannosti těchto průkopníků – vymýšleli cviky, které se používají dodnes, sestavovali tréninkové systémy, vytvářeli rekordy, vylepšovali náčiní, zřizovali posilovny a psali o svém učení knihy. Pro Inche kupříkladu nebylo snadné kráčet ve stopách velkého Sandowa, ale Tomáš Paleček to dokázal.