Ruští siláci: Ivan Poddubnyj (3)
RUŠTÍ SILÁCI: IVAN PODDUBNYJ
V roce 1925, po dlouhé době nečinnosti a ve věku 55 let, Poddubnyj znovu vstoupil do zápasu, tentokrát již jako představitel SSSR. Nejprve zápasil v Německu, kde pokořil všechny tehdejší borce, pak v Hamburku nastoupil na parník a 30. listopadu 1925 přistál v New Yorku. Jaké ale bylo překvapení amerických novinářů, když spatřili vysokého, ramenatého a zdravím sršícího muže; byli totiž zvyklí na to, že američtí borci odcházeli do výsluhy už po třicítce. „Ano, je mu padesát pět let,“ opakoval trpělivě manažer Poddubného. První zápas – podotýkám, že v tak zvaném „volném stylu“ – Ivan podstoupil s indiánským obrem Coloffem, jehož zdolal za 8 minut, ve druhém položil prvotřídního Kanaďana Joe Gesta, pak mladého Itala Angela Tornazzi. Za týden v Chicagu zametl žíněnku se Švédem Martinssonem. Setkal se rovněž se synem Zbyszka Cyganiewicze, který se chvástal, že jej složí za deset minut a na zápas pozval z Evropy svého slavného otce, mistra světa z roku 1906. Porážka byla ale tak strašlivá, že se studem utekl z arény… Dále Poddubnyj navštívil Philadelphii a San Francisco, kde všude drtil nejlepší domácí i zahraniční borce.
V květnu 1927 se vrátil domů a jak praví kniha, „když vystoupil v Petrohradě na pevnou zem, třikrát se poklonil městu velkého Lenina“. Dalších 12 let jezdil po celém SSSR a všude předváděl svoje umění, zkušenosti i sílu. V roce 1937 se Poddubnému dostalo vysokého ocenění: na Všesvazovém setkání fyzkulturníků v Moskvě byl na rukou členů oddílu Spartak přenesen přes celé Rudé náměstí až pod tribunu, na níž stáli tehdejší nejvyšší představitelé strany v čele s Josifem Stalinem. Dne 8. září 1939 byl v Parku kultury a oddechu Maxima Gorkého odměněn sovětskou vládou čestným titulem „Zasloužilý umělec SSSR“. U té příležitosti řekl: „Projezdil jsem Evropu, Afriku i Ameriku, ale nikde jsem neviděl takové ocenění atletů, jako v SSSR. Vím, proč tomu tak je. Ruský národ vždycky vynikal silou a odvahou. Zápas u nás vždy patřil k nejoblíbenějším druhům cvičení i zábavy. Ve starém, carském režimu se zápasu a sportu mohli věnovat pouze jedinci, ke kterým jsem se přiřadil i já, mužik a dělník, potom mistr světa. Sovětská vlast zpřístupnila sport masám a já z toho mám radost.“
Dne 12. května 1941 v Tule, na manéži Tulského národního cirku, se Ivan Poddubnyj rozloučil se sportem a odešel do penze. Sovětská vláda mu přidělila doživotní peněžní částku, aby netrpěl nouzí. V roce 1945 ještě obdržel titul „Zasloužilý mistr sportu“ a o čtyři roky později, 8. srpna 1949 v městečku Ejsk na břehu Azovského moře, ruský šampión zemřel. Lidé na Ukrajině dodnes o těch, kdo mají bohatýrskou sílu, říkají: „Jsou jako Poddubnij.“(Dokončení příště)
