Zásadní složka úspěchu

l text: JOSEF ŠVUB l foto: archiv M&F

 

zasadni

Když Vítek poprvé otevřel dveře posilovny, zdál se být dalším z těch, kteří absolvují stručné expozé ve stylu „Přišel – zkusil – odešel.“ Dojížděl totiž ze sousední vsi, v 15 letech měřil příslovečných 185 cm, měl boty č. 12 a nohy jako lyžařské hůlky. Pro majitele posilovny a trenéra byl stopadesátou repeticí nápěvu „Chci přibrat a mít svaly,“ nicméně Vítek to skutečně chtěl. Jakmile překonal počáteční stud a nemotornost, stal se trenérovou noční můrou a neustále něco požadoval. Zprvu tím spíše otravoval, ovšem jak starší muž vycítil nepředstíraný zájem, věnoval Vítkovi více času. Šlo při tom o jednoduché věci, co jíst ráno a po tréninku, jak dýchat a přidávat váhy a dotazy ohledně působení cviků, což ostatní chlapci v posilovně velkoryse ignorovali. Netřeba dodávat, že Vítek trenérovi za plány, sestavené vzhledem k výkonnosti a věku, platil, a že je plnil od A do Z. Trénoval třikrát týdně, cyklus trval dva měsíce a končil odpočinkovým týdnem.

Vítek po ukončení tréninkového cyklu požadoval nový program tak pravidelně, že trenér mohl s jistotou říci „Aha, zase jsem o dva měsíce starší.“ Mladík při tom frázovitě nebásnil o „brutální muskularitě“ extrémních elitních kulturistů, ani neuvažoval o soutěžích nebo silových výkonech; dělal jen to, co měl: chodil do školy, trénoval, jedl a spal. Hmota na jeho vytáhlé postavě nabývala pomalu, leč jistě, a trenér mohl za tři roky na 18 letém mladém muži konstatovat očividné změny. Vítek ještě vyrostl, celkově přibral 14 kg a kupodivu nejvíce zvětšil paže. Nohy také vypadaly slušně, v ramenech byl široký jako mapa bývalého SSSR, stagnoval však na hrudníku, což si vyžádalo tři tréninkové cykly hlubokých dřepů, pulloverů a rozpažovacích cviků.

Zeptejme se: Co je zásadní složkou úspěchu v bodybuildingu, obecně vyjádřeném svalnatou postavou? Trénink, dieta nebo odpočinek?

Ve Vítkově příběhu to byla zejména trpělivost. Nepředpokládal zázraky a neočekával nemožné, zato u každého tréninku vytrval určenou dobu. Jeho vztah k tréninku se vyznačoval trpělivostí v opakování stejných činností, tou trpělivostí, známou vynálezcům, teoretickým fyzikům a umělcům. Pozvolna přidával zátěže na činky a stroje, přecházel od lehčího páru jednoruček k těžšímu, usiloval o několik opakování navíc se stejnou váhou a tak dále. Nedopouštěl se rovněž zbytečných omylů, a pokud byl na pochybách, konzultoval s trenérem.

Pamatujte, že každá kvalitativní změna, souvisící s tréninkem a stravováním, přinese protihodnotu ve zlepšení. Každý dobrý trénink, vylepšení techniky, objevení nového úhlu záběru, výživné jídlo nebo proteinový nápoj vás posunou o kousíček k cíli. Dobrý průměr z okamžiků, kdy se daří i nedaří, takže i průměrné zlepšování je úspěch.

Vítek rok před příchodem k trenérovi jedl pár nahodilých jídel denně a cvičil jenom oblíbené cviky, hlavně benčpres a bicepsové zdvihy.Pod dohledem začal trénovat celé tělo, nechal si vysvětlit důležitost snídaně a stravy po tréninku, omezil ponocování u televize, ráno dříve vstal, v klidu posnídal a učil se do školy. Za dva roky už dostal k vánocům předplatné MUSCLE&FITNESS, ovládal techniku hlavních cviků, vzdal se kapesného a přesvědčil rodiče jak ke „sponzorování“ večeří, tak proteinových doplňků.

Z Vítkova příkladu lze sesumírovat řadu otázek.

Máte vůli na to, abyste chodili do posilovny týden po týdnu a rok za rokem? Jste natolik disciplinovaní, abyste důsledně jedli předepsaná jídla den co den? Obrnili jste se trpělivostí pro náročný život s posilovacím tréninkem?

Odpovíte-li ANO, budete za trpělivost i odříkání odměněni záviděníhodnou postavou, živým důkazem vůle a tvrdé práce. Vydržte a stále usilujte o drobná zlepšení, přestože zdánlivě stojíte na místě. To, co dnes pokládáte za nesnesitelné průtahy, oceníte po letech jako úžasné dobrodružství, a snad připustíte, že vás to bavilo. Odměna za výdrž, tak dlouho oddalovaná, bude nakonec o to sladší.