Zvíře jménem Bob Sapp

Mám rád překvapení. Jednoho večera při sledování kanálu Eurosport se mi jej dostalo nečekanou měrou. Vysílali totiž přenos z boxersko-karatistického zápasu (původně jsem myslel, že jde o tzv. Ultimate Fighting), kde se v ringu pohyboval neskutečně robustní černoch. V silových sportech bylo a je opravdu velkých mužů hodně, ať již připomenu powerliftera Oderse Wilsona, boxera Sonny Listona, vzpěrače Marcuse Henryho nebo kulturisty Grega Kovacse a Jeepa Svenssona, který hrál epizodní role v seriálech Odpadlík a Walker, Texas Ranger. Jsou to chlapi vysocí kolem dvou metrů, nosící mezi 160–170 kg masa a kostí. Bojovník Bob Sapp však měří 203 cm a váží skoro 180 kg! Postavou připomíná tak třikrát většího Sergia Olivu. Příroda jej musela obdařit mimořádnou genetikou pro sílu a růst svalů, protože se od powerlifterů a nejmasivnějších hráčů amerického fotbalu odlišuje jak pro muže takové váhy nezvykle štíhlým pasem, tak rozložením svalové hmoty na těle. Není vyrýsovaný jako kulturista, má však gigantické trapézy, krk jako sloup, paže upletené z tuhých svazků svalů a nohy jako kmeny stromů. Odvážím se říci, že Bill Kazmaier by vedle něho vypadal jako mladší bratr…

Bob Sapp se narodil a vyrůstal v Colorado Springs a jako správný kluk nadšeně hrál americký fotbal. Nakonec získal post obránce v týmu Washingtonské univerzity, nicméně se zraněným kolenem mnoho slávy nenadělal. Po zklamání s angažmá u Chicago Bears jej v roce 1997 koupilo vedení Minnesota Vikings, byl ale obviněn z užívání anabolických steroidů a v důsledku toho propuštěn (dodnes nařčení popírá). Po několika letech smůly a potíží v National Football League se dostavily problémy s Achillovými šlachami a Bob zelený trávník natrvalo opustil.

V roce 2000 živořil v Atlantě, neměl práci a tloustnul. Kvůli chybným radám finančních poradců rovněž přišel o všechny naspořené peníze. Ale pak přišla spása. Když ještě působil ve fotbale, některým lidem neunikly jeho obrovité paže a monstrózní figura, a přišli s nápadem, aby zkusil štěstí v profesionálním zápase. Sapp neměl co ztratit a pro federaci WCW (World Championship Wrestling) stvořil pódiovou postavu, svoje obrovité druhé já s pseudonymem The Beast (Zvíře).

Ve WCW Bob nijak nezazářil, upoutal ale pozornost televize FX a ta jej v amatérském boxerském zápase postavila proti bývalému fotbalistovi z Chicago Bears Williamu Perrymu, zvanému Mrazící box. Nikdo tenkrát nečekal, že Sapp Perryho srazí k zemi ve druhém kole…

Světélkem v šedi Sappova bezcílného života se stal telefonát od legendárního japonského mistra Ishii, který zápas viděl a chtěl Boba najmout do své kickboxerské ligy K1. Ishii založil K1 v roce 1993. Podstatou těchto zápasů je určení nejlepšího bijce ze všech typů bojových umění (karate, kung fu, taekwondo, kickbox) na nejvyšší světové úrovni. Zápasí se v tradičním ringu na 3–5 kol, za přítomnosti rozhodčího, jedná se však o vyloženě diváckou podívanou s mnoha efektními kopy a drtivými knokauty. Nový sport si již získal rozsáhlé publikum z řad příznivců boxu, profesionálního zápasu, tradičních bojových umění nebo jen těch, které podobná forma zábavy přitahuje.

Ačkoliv Sapp nehovoří japonsky, má již svoje zázemí fanoušků, hlavně žen, ve věku od čtyř do 99 let. Co je příčinou takové popularity, neřkuli téměř Sapp-mánie? Částečně zřejmě jeho ryzí nekonvenčnost, neboť na rozdíl od štíhlých, pohyblivých borců K1 je Sapp horou svalů, útočící se silou a vehemencí buldozeru – jednou skolil svého soka za 11 sekund! Dalším aspektem může být to, že přišel do arény s minimální technikou. „Představte si člověka z ulice, který nastoupí do ringu s Mike Tysonem a porazí jej,“ říká Sapp. Konečně Bob se domnívá, že fanoušci obdivují jeho komediální talent. Zatímco rváči z K1 se považují za čisté bojovníky, Sapp vidí sám sebe nejprve jako baviče a teprve poté zápasníka. Bezpočtukrát účinkoval v japonských varieté a TV-shows, přistrojený šálami z peří a juchající na melodie Madonny. „Zvíře je vlastně veliký, děsivý chvastoun,“ říká. „Mimo ring však dávám najevo, že se bavím šaškováním.“ Sláva může mít dvě strany a Sapp to nazývá vězeňským rájem. „Je to ráj, protože mám legraci, báječné fanoušky a přístup ke krásným ženám. Na druhé straně jsem jako ve vězení, protože přebývám v hotelovém pokoji a nepřijdu mezi lidi!“

Možná se to nezdá, ale Sapp se mezičasem rozkošatil ve skvělého byznysmena. V jednom to-kijském obchodě prodávají výlučně zboží, nesoucí jeho jméno, podobu či obrázek. Rozmáchl se vskutku zeširoka, uskutečnil již dobrou tisícovku rozhovorů, 200 televizních vystoupení, objevil se v reklamách firmy Panasonic, propaguje mobilní telefony, nanuky, aviváže a instantní nudle. V současnosti působí jako mluvčí NFL (sladká odveta!) a komentátor Superpoháru. Sečteno a podtrženo, jeho roční příjem nebude daleko od 3 miliónů dolarů! Jako tečku lze dodat, že o něho projevil zájem Hollywood. „Studuji scénáře a chodím na pracovní schůzky,“ říká pyšně Sapp, čerstvý majitel domu v Seattlu. „V budoucnu se rozhodně hodlám věnovat filmu.“

Je to snad tiché varování pro Rocka?

Trénink a dieta Boba Sappa

Černý Goliáš věnuje většinu času nácviku techniky kopů a úderů. Do posilovny chodí pouze jednou týdně, neboť tak dlouho trvá, než se po tréninku zotaví. Dělá těžké dřepy, poté stejně těžké benčpresy na tři opakování a končí 2–3 pozvedy s 360 kg. Jelikož sám váží kolem 175 kg, zbytek tréninku se skládá z kliků a dřepů bez zátěže, přičemž počty opakování volí náhodným vytažením hrací karty z balíčku. Například pro kliky užívá příslušnou hodnotu na líci karty a pro dřepy ji zdvojnásobí. Pokud vytáhne srdcovou desítku, udělá deset kliků nebo dvacet dřepů, žolík v tomto případě znamená třicet opakování.

Když ještě hrál fotbal, zvedal Bob v benčpresu téměř 270 kg a dřepy dělal s 340–360 kg. To nejsou závratná čísla pro supertěžkého powerliftera, ovšem velmi slušné výkony pro fotbalistu! Trénink doplňuje spoustami zkracovaček a sedů-lehů na fitbalu, mimo to hodně běhá. Obecně řečeno, Sapp praktikuje svéráznou formu krosového tréninku, kdy posiluje, běhá a celé hodiny piluje techniku.

Co se výživy týče, Sapp musí spořádat tuny jídla, neboť „potřebuje přibrat na váze a poté monstrózní hmotu těla udržet“. V Japonsku například jí samé suši a k tomu hovězí stejky. Poučil se také o výhodách tekuté stravy. Ve svých koktejlech dodá tělu 400 g bílkovin denně a zbytek doplní normálním jídlem. Uznává, že je obtížné vypít den co den čtyři až pět koktejlů, protože jste plní až po krk, ale po měsíci si zvyknete a máte pocit, jako když pijete vodu, takže můžete bez přestání jíst.

Sapp by nemohl dělat to, co dělá, bez vitamínů, kreatinu a proteinových nápojů, protože všechny živiny z běžné stravy prostě získat nelze. „Zkrátka musíte jíst celý den!“ uzavírá. Poslední otázka: Nemá v úmyslu ohrozit titul nejsilnější muž světa? „Být to mým cílem, rozhodně bych mohl patřit k nejsilnějším mužům na světě,“ říká Bob. „Teď se mi však vyplatí držet formu a naučit se pořádně bojovat!“

text: JEFF O’CONNELL, JOSEF ŠVUB