Girondův odkaz (19)

gironda_ped_posilovnou.jpgPokračuje Ron Kosloff.

Gironda ztělesnil vše, co bylo v našem sportu dobré a mravné. Byl s námi zhruba 50 let a nebyly to prázdné roky. Od minuty, kdy otevřel svou posilovnu až do dne, kdy zemřel, byl jeho život ustavičným zkoumáním, testováním a bádáním, ať již šlo o kineziologii, výživu, nové cviky – a nikdy nepřestal. Co jej nutilo vytvářet systém, zkoušet systém, testovat systém, aby zjistil, jestli funguje nebo ne? Den po dni, týden po týdnu a rok po roce znovu a znovu zkoušel pochopit podstatu lidského těla, kineziologie a metabolizmu. Mimochodem, byl to Denie ze staré Denie´s Gym v New Jersey, který jej pojmenoval „Iron Guru“ a já jsem jej nazval „Mistr.“ V mnoha ohledech to byl mimořádně složitý člověk a v mnoha ohledech velmi jednoduchý člověk. Nyní ovšem oddělujeme jeho génia a jeho znalosti od samotného člověka. Byl složitý, protože měl I.Q. na úrovni génia a na druhé straně vůbec nepotřeboval peníze. Žil na úrovni ubohého obchodníčka a zemřel jako nuzák. Jednou jej zpovídal chlapík z Muscle Media 2000. Na otázku, z čeho má největší strach, Vince řekl „Abych neskončil jako bezdomovec pod mostem.“

girondaklient.jpgZnám Vinceho lépe než kdokoliv jiní, protože jsem jej 20 let studoval. Studoval jsem jeho názory, nálady i to, jak reagoval na lidi, jak je zkoušel, jestli to myslí vážně, nebo jen tak žvástají. Ray Raridon, osobní trenér od Vinceho, mi řekl o vyznamenání cti a odvahy, udělovaném pomyslně za to, že na vás Vince řval! Jedna věc, která naznačila jeho zranitelnost i nedostatek, bylo to, že neuměl poděkovat. Nikdy mi osobně neřekl Děkuji. Když například někdo něco v tréninku udělal správně, Vince jej oslovil ve třetí osobě tak, že místo osobní poklony ukázal dobrého studenta ostatním. A když jsem jej vzal na večeři, Vince nepoděkoval, nýbrž v posilovně vyhlásil: „Hej, tenhle chlápek mi právě zaplatil večeři!“ Takto projevoval vděčnost.