Síla: Klín Herkulesa

Síla: Klín HerkulesaSíla

KLÍN HERKULESA

Ojedinělý silácký výkon, více než čisté svalové síly využívající podpěrnou schopnost kostí, vazů a šlach, se v literatuře nazývá Tomb of Hercules, ale říkejme mu raději tak, jak je uvedeno v názvu. Silák zaujal pozici na rukou a chodidlech, přes jeho stehna a ramena položili pomocníci speciální podložku. V pravém úhlu na ni byla dlouhá fošna nebo rampa, na níž se pokládala zátěž (lidé, předměty, koně, auta). Důležité bylo, aby fošna ležela co nejblíže kolen a tudíž většinu váhy aby nesly kosti nohou.
Eugen Sandow držel tímto způsobem tři malé koně, některé silačky drobnějších postav dokázaly udržet až jednu tunu. Drobný trik dále spočíval v tom, že silák se vždy otáčel zády k publiku. Za prvé tak zakrýval fakt, že deska neleží na hrudníku, ale na kolenou, za druhé předváděl napnuté tricepsy. K nejlepším v tomto typu držení zátěže patřili Němec Bernhard Leitner, který udržel 2 velké koně nebo piáno a pětičlenný orchestr, dále Švéd Hjalmar Lundin (cca 1895) s 20 dospělými muži na dlouhé fošně a váhou až 1850 kg, nebo G.W. Rolandow, jehož zátěž na klíně měla asi 1590 kg (1900).
S Klínem Herkulesa však nejvíce proslul Lionel Strongfort (Max Unger, 1878-1967). Ačkoliv na výšku 173 cm vážil stěží 80 kg, předvedl v roce 1910 v New Yorku unikátní číslo: na klíně držel vahadlo s masivní, 7 m dlouhou deskou ze dřeva a oceli, po níž přejel automobil se 6 pasažéry; ohlášená celková váha měla být 3,5 tuny! Pozdější zkoumání tento nárok zpochybnilo výrokem, že auto nemělo více jak 1500 kg – nesmíme však zapomenout na otřesy, vibrace a rázy při nájezdu a sjezdu.