Nesmrtelný Sandow
NESMRTELNÝ SANDOW
Princip „svržení vládce“ a obsazení jeho trůnu včetně záboru všech dalších výhod fungoval nejen v historii, ale též ve sportu a siláctví, kdy byly za tímto účelem pořádány veřejné soutěže a klání. Eugen Sandow poprvé využil této šance v roce 1889. V Londýně tehdy vystupovali dva samozvaní „Nejsilnější muži světa,“ Cyclops (F. Bieňkowski) a Samson. Po dohodě o podmínkách došlo 29. října 1889 ke vzpěračskému utkání s Cyclopsem, které Sandow vyhrál, a o čtyři dny později (2. listopadu) porazil v ohýbání železa a trhání řetězů také Samsona (ten si raději změnil jméno na Sampson), čímž de facto odstartovala Sandowova kariéra. Slávu mladého Prusa však vzápětí pošramotil negativní výsledek souboje s Herculesem McCannem z dua Brothers McCann. Dne 10. prosince 1890, po vyčerpávajícím zvedání 115kg činek a 55kg jednoruček, rozhodčí ohlásili jako vítěze Herculesa.
Přibližně o rok později, 18. ledna 1892, zahájil v Londýně evropské turné kanadský dřevorubec Louis Cyr (Kanadský Samson). Po překonání Sandowova rekordu ve šroubovém tlaku výkonem 124,2 kg robustní Cyr veřejně vyzval Sandowa k utkání, ale ten moudře nereagoval. V roce 1893 odjel Sandow do Ameriky, kde díky prezentaci Flo Ziegfelda sklízel ohromné úspěchy a vydělával úžasné peníze (slovem i obrazně „byl za vodou“). Dosud neporažený Cyr navštívil v roce 1895 kancelář šéfredaktora novin, které dělaly Sandowovi reklamu „Nejsilnějšího muže světa“, hodil na stůl 500 dolarů a žádal o publikaci výzvy k souboji. Když se zpráva donesla k Eugenovi, sbalil kufry a vrátil se do Anglie.
V roce 1897 vystupovalo v anglickém Sheffieldu začínající Saxon Trio s teprve 18-letým Arthurem v čele; jejich cílem bylo svržení koruny samotného Sandowa. Ten byl náhodou v sále, podle očekávaní vyskočil na pódium a zkoušel zvednout asi 130kg činku. Marně! Šlo totiž o to, že by váhu nezvládl tak jako tak, a Saxon ke všemu nalil do duté rukojeti rtuť, která se přelévala a znemožňovala vyvážení činky. Saxonové vzápětí na plakátech vyhlašovali Sandowovu porážku a dočkali se odvety: soud v srpnu 1901 rozhodl, že se dopustili podvodu a trio bylo poté rozpuštěno…
Velice vážným vyzyvatelem Eugena Sandowa byl profi-silák G. W. Rolandow. V roce 1896 změnil své původní jméno (Wuthrich) na Rolandow, což znělo přibližně jako Sandow, a na přelomu století vytrvale Sandowa poštíval návrhy na veřejné klání. Složil dokonce sumu 25 tisíc dolarů pro vítěze, ovšem reakce se nikdy nedočkal… Sandow již slavný byl a peníze jej tolik nezajímaly, tudíž by prohrou více ztratil než získal!
