Vzpomínka na George Eifermana
VZPOMÍNKA NA GEORGE EIFERMANA Před téměř čtyřiceti lety jsem v New Jersey nastoupil do letadla a zahájil osamělou pouť do Los Angeles. Po celou dobu jsem s nosem na skle civěl z okénka a sledoval zemi pod sebou. Pět hodin jsme letěli za sluncem a chytili jej až nad pohořím Sierra; v Los Angeles jsme dosedli pozdě večer. Letištní terminály jsou uprostřed noci plné unavených a vykolejených lidí, nicméně mne u východu čekal George Eiferman, oblečený v havajské košili, a s úšklebkem řekl: „Ahoj Dave. Jaký byl let? Vítej v Kalifornii. Dovol, vezmu ti tašku.“ Tak začalo moje přátelství s mužem, jehož srdce bylo větší než nesmírný svět, který jsem právě přeletěl. Ojedinělé lidi nelze napodobit, musíme je pouze obdivovat. Dojeli jsme do Santa Moniky a první noc jsem měl strávit ve slavném Muscle House u pláže. „Kdepak, raději bych přespal v kanceláři na pohovce, nasnídal se a hned začal pracovat!“ Weiderova společnost na západním pobřeží v podstatě ještě neexistovala, a sám George zařizoval věci teprve dva měsíce. Nám dvěma svalovcům trvalo našroubování jedné žárovky celý den! Vlastně jsme byli tři – Weiderova teta Ann, třikrát starší než já, otevírala poštu a vedla účetnictví. George mne zavedl do Muscle Beach Gym, zvané „Sklep“ nebo „Díra.“ Poznal jsem Zaba (Koszewského), Joe Golda, Chucka Collrase, Steve Merjaniana a Artie Zellera. George bez rozcvičení vytlačil vleže 185 kg, já dal 90 kg a zadřel si třísky do zad. V září jsme jeli do San Diega udělat exhibici na koleji. Divil jsem se, proč Mr. Universe jezdí otřískaným Buickem 1955, ale držel jsem jazyk za zuby, aby to nevypadalo, že nemá peníze. Později jsem zjistil, že všichni tehdejší šampióni měli hluboko do kapsy. Ve školní hale George předvedl své číslo s trumpetou a zvedáním dobrovolníků jednou paží, Ralph Kroger ukázal tři discipliny vzpírání, pár slov o fitnessu řekl do mikrofonu Jack LaLanne a jelo se domů. O pár dnů později mne George představil novému bossovi, Russovi Warnerovi, a zmizel se snoubenkou na Havaj. Od té doby jsme se vídali málo. George zemřel v únoru 2002 na komplikace, obvyklé u téměř osmdesátiletých lidí. Byl to člověk, na jaké se nezapomíná. Srdce ze zlata a síla býka, smysl pro uhozený humor, dotažený až k dokonalosti, skromnost automobilu z roku 1955 a barevnost přepestré havajské košile, oddanost zlatého retrívra, víra a moudrost od boha. Hlavu vzhůru, lidičky, leťte vysoko. Až potkáte George, řekněte mu, jak moc mi chybí. (pokračování)
(Na snímku dělá benčpres Dave Draper, vlevo u něj stojí George Eiferman.)
