Ruští siláci: Ivan Poddubnyj (4)

Ruští siláci: Ivan Poddubnyj (4)Ruští siláci: Ivan Poddubnyj (4)

V následujícím textu od ukrajinského novináře Danylo Kulyniaka (Ukrainian Weekly, květen 2000) je možná hodně nacionalizmu, ale nepochybně i dost pravdy. Když v roce 1933 vypukl na Ukrajině hladomor, Poddubnyj (stále uvádím jednu z verzí jeho příjmení) se ženou sebrali úspory a odstěhovali se do městečka Yejsk na pobřeží Azovského moře. V té době byly rovněž v SSSR zaváděny cestovní pasy, a Poddubnyj zjistil, že jeho příjmení je zde uvedeno jako „Podubny“. Tato cílená rusifikace byla tehdy nepsaným zákonem, stejně jako „ruská“ národnost v příslušné rubrice. To vše se samozřejmě dělo bez souhlasu majitele pasu. Poddubnyj spolu se slavným ukrajinským básníkem Hnatenkem, jehož jméno bylo také poruštěno na „Ihnatenko“, protestovali na úřadech, ovšem marně. Proto se odhodlali k odvážnému činu: Poddubnyj přeškrtnul v pase „o“ a napsal „i“, do rubriky národnost vepsali „ukrajinská“. Toto svévolné poškození úředního dokladu kdosi udal, šampión byl zatčen a odvlečen v poutech do budovy oblastního vedení NKVD v Rostově nad Donem. Zde jej několik dnů drželi ve sklepě, ponořeného po pás ve vodě, takže musel celou dobu stát. Obvinění bylo klasifikováno jako „Zatvrzelá protisovětská agitace“, velmi vážný prohřešek, obvykle končící doživotním trestem v sibiřském gulagu. Poškození pasu si úředníci vyložili jako „manifestaci ukrajinského nacionalizmu“, a když k tomu přidali jisté nevyřešené věci z Poddubného života za hranicemi před rokem 1917, vypadalo to s ním zle. Protože odmítal cokoliv přiznat, pálili jej žhavým železem; jizvy měl na těle až do smrti. „Takto se mě snažili naučit leninizmus“, říkal později. „Vydržel jsem, protože jsem byl mistrem světa a ne sardel na dvou nohách (ukrajinská fráze pro slabocha). Jako suvenýry jsem si odnesl hromadu jizev.“ S pomocí vlivné osoby, která na patřičných místech světovou slávu bývalého mistra připomenula, se Poddubnyj nakonec ze spárů tajné policie dostal. Pověst mu pomohla i později, za okupace města Yejsk rumunskou armádou, spojenci nacistického Německa. Jakmile vojáci začali drancovat domy, Poddubnyj osobně vyhledal velitele a pohrozil mu, že bude protestovat u starého krále Carola II, který jej kdysi v Bukurešti ověnčil titulem šampióna. Hrozba zabrala a vojáci nechali obyvatele na pokoji.
Jednou na trhu přistoupila k Poddubnému dívka s dotazem: „Proč jste tak smutný, Ivane Maximoviči?“ „Vzpomínám na první zaslepení krásou mojí minulé lásky.“ „A kdo byla vaše první láska?“ „Ukrajina, co jiného? Když jsem šel na žíněnku, nemodlil jsem se za sebe nebo za cara, ale pouze za svoji drahou Ukrajinu. Proto jsem vyhrával!“