Cheatingová kulturistika

l text: GIOVANNI FORTE l foto: archiv M&F

Vsadil bych se o co chcete, že podobnou situaci jste zažili všichni. Stojíte před zrcadlem v posilovně a v souladu s návodem, vyčteným z MUSCLE&FITNESS, provádíte bicepsové zdvihy s velkou činkou; v pevném postoji, bez záklonu trupu a vystrkování loktů, až vás paže pálí jako po doteku svářecí elektrodou.

O tři metry dál dělá šlachovitý mladík stejný cvik, ovšem jeho činka váží 65 kg. „Jsem snad taková bábovka?“ říkáte si v duchu. Když později dojde na dřepy, střídáte se ve stojanu se dvěma jinými cvičenci. Zátěž 90 kg stačí pro všechny, ale znovu, zatímco vy s rovnými zády dřepujete až dolů v rozvážném tempu, vaši momentální kolegové dělají dřepy s předklonem a ohnutými zády; hlavně však jejich „dřepy“ nejsou více než pokrčování kolen. Existuje hodně lidí, pletoucích si procvičování svalů se zvedáním co nejtěžších vah, avšak je to dobrý způsob pro vynucení růstu?

Co je namáhavější?

Běžní kulturisté dosahují přetížení svalů a intenzitu prostřednictvím zvyšování zátěží. V daleko menší míře přidávají opakování a jen výjimečně manipulují s časem. Podle uvedených příkladů je zřejmé, že šizením techniky, využíváním pohybového momentu, rozjezdu a švihu ke zrychlování pohybu lze skutečně podivuhodně zvýšit tréninkové váhy. Pokud ale trénujete proto, abyste byli svalnatější – a o to se snažíme všichni – pohlédněte dál než na váhy činek, strojů a kladek. Jaké bicepsy měl mladík, trénující s váhou o 30 kg větší než vy? Našli byste na nohách dřepujících mladíků něco podobného kvadricepsům? Intenzitu nicméně tvoří více faktorů, než samotná váha činky. Přesvědčíte se prostým pokusem.

Vezměte středně těžkou činku a zacvičte bicepsový zdvih v tempu 2/4, to znamená 2 sekundy z vyvěšených paží do skrčení připažmo a 4 sekundy nazpět. Za předpokladu plynulé návaznosti opakování, řekněme osmi, by vaše série trvala 48 sekund. Dále udělejte bicepsový zdvih v tempu 4/4 (4 sekundy nahoru a 4 dolů). V této sérii byste pracovali plných 64 sekund. Která opakování byla namáhavější a vyžadovala intenzivnější nasazení? Očividně opakování se 4sekundovou zvedací fází pohybu. Která opakování vyprodukovala více práce za jednotku času? Jistě ta se zvedací fází v délce 2 sekundy. Máme zde dva faktory, výkon a trvání napětí. Jelikož výkon v návaznosti na výbušnou sílu náleží spíše sportovcům orientovaným na sílu (powerlifting), příkladem hodným následování je druhá možnost. V zásadě není nezbytné držet se striktně časových hodnot, za zkoušku však stojí cílené zpomalení tempa, ubrání zátěží a korektnost v technickém provedení cviků. Až se za těchto podmínek dopracujete na hranici dřívějších vah a uvidíte svoje nové svaly, už nebudete chtít trénovat jinak.

Rychlé cvičení s pohybovým momentem vytváří zrychlující síly, přispívající ke zvýšenému riziku zranění. Rozpohybovaná váha často narazí na slabé místo kosterně-svalového systému, což mohou být spodní záda, ramenní klouby, úpony v loktech či kolenní vazy, a způsobí drobná poškození, přerůstající až do chronického stavu.

Zamyslete se nad následující dedukcí:
* Čím rychleji se činka pohybuje, tím větší pohybový moment získá
* Čím větší je pohybový moment, o to více klesá účinný odpor, stupeň kontrakce svalů i zapojení svalových vláken
* Méně pracujících vláken znamená nízkou stimulaci
* Výsledkem bývá menší svalový růst než se správnou technikou cviku
* Cheating se supertěžkými vahami navíc nejednou rozmnožuje i klientelu ortopedických lékařů.

Rozumný, chcete-li chytrý kulturista brzy zjistí, že s korektní technikou, přiměřenými váhami a rozvážným tempem dojde dál. „Já měl štěstí, že se mi nic nestalo, když jsem jako mladíček z nerozvážnosti a frajeřiny někdy nakládal příliš těžké váhy, nepřiměřené charakteru cviků a svému tehdejšímu stupni trénovanosti a šidil tak správnou techniku,“ přiznává sám Arnold Schwarzenegger. Trenér Kurt Marnul ho pak rázně usměrnil…