Nesmrtelný Sandow
Tato kapitolka by se mohla jmenovat „Sandow ve výtvarném umění“ – a vskutku, velkolepá postava svalnatého Prusa byla vděčným objektem pro čočky deskových fotoaparátů, pera kreslířů, štětce malířů a bronz sochařů, přičemž nesmíme přehlédnout fakt, že se Sandow objevil v jakémsi prvním videoklipu taktéž na filmovém páse! Došlo k tomu ve studiu slavného vynálezce T. A. Edisona ve West Orange 6. března 1894. Edison, který předtím filmoval pouze místní dělníky, poprvé využil osobu tzv. baviče a Sandow na kinetoskopickém záznamu pózuje, zvedá těžkou činku a dělá salto nazad. Úryvky můžete spatřit v úvodu filmu Pumping Iron. Pak je zde obraz Gladiátor.
V roce 1889 odjel Sandow do italských Benátek a na pláži potkal anglického malíře Aubrey Hunta. Po vzájemném představení a rozhovoru se muži dohodli, že Hunt vymaluje siláka v postoji římského gladiátora, stojícího uprostřed arény a beze zbraně, což mělo naznačit, že jde o skutečného atleta na zápasišti. Obraz o rozměrech 180 x 240 cm Sandow nakonec dostal darem, odvezl jej do Anglie a uchovával v tělocvičně na St. James Street dalších 36 let. Po jeho smrti – zásluhou manželky – obraz zmizel a objevil se až v roce 1985, kdy jej do své sbírky zakoupil Joe Weider.
V roce 1901 navrhl prof. Ray Lancaster z Britského muzea, aby byla zhotovena přesná kopie – odlitek silákova těla. Sandow souhlasil, vybral si však špatnou pózu s napnutým pravým bicepsem, kterou musel držet bez pohnutí 15 minut, než zatvrdla tekutá sádrová hmota. Výtvarníci začali od nohou, vyrobili dřevěné formy, umožňující vytvoření 5 cm silné vrstvy sádry, která se nanášela na silně namaštěnou pokožku. Celá práce trvala měsíc a Sandow později řekl, že nic obtížnějšího v životě nedělal! Rozměry sochy byly následující: výška 175 cm, hrudník 125 cm, pás 91,5 cm, biceps 45,7 cm, stehno 63,5 cm a lýtko 44,5 cm.
Dodnes se zachovaly stovky Sandowových fotografií. Máme obrázky z jeho dětství, první pózy ve věku 16 let, snímky ze života, portréty a především ateliérové záběry s kožešinou či fíkovým listem. Zhotovili je tehdejší mistři čočky Roland White, Napoleon Sarony a Benjamin J. Falk z New Yorku, George Steckel z Los Angeles, D. Bernard z Melbourne nebo Van der Weyde z Londýna. Uvědomte si ještě, že kvůli přenosu obrazu na desku musel objekt nepohnutě stát nebo držet pózu 15 až 60 sekund!
