Causa steroidy (1)

Causa steroidy (1)

Poté, co američtí vzpěrači prohráli s ruským družstvem na MS 1953, pokoušeli se někteří činovníci otevřít kouči Bobu Hoffmanovi oči. „Rusové trénují čtrnáctkrát týdně a dvakrát denně,“ tvrdili, což Hoffman sice uznával, nicméně on sám nade vše stavěl sílu pozitivního myšlení. „Jsou to touha a vůle po vítězství, které více než cokoliv jiného vedou k překonávání rekordů.“ Jak hluboce se mýlil… První odhalení přinesl Dr. John Ziegler, který tým USA doprovázel. Sovětský doktor mu prý po několika sklenkách whisky prozradil, že členové jeho družstva užívají testosteron. Pokud však tato látka zapříčinila zlepšení ruských vzpěračů v roce 1954 ve Vídni a v roce 1955 v Mnichově, pak Rusové skutečně objevili tajnou zbraň.
Ziegler získal zkušenosti s testosteronem jako voják v Pacifiku během 2. světové války, kdy jej popálily japonské zápalné bomby. Po dlouhé rekonvalescenci začal studovat univerzitu v Marylandu a specializoval se na popáleniny. V roce 1954 zahájil praxi v Olney, Pennsylvánie, ale protože mu nestačili normální pacienti, začal hledat neobvyklé typy – a na ty narazil v York Barbell Clubu. John Grimek vzpomínal, jak Ziegler podnikal různé „výzkumy“ a používal při nich uměle vyrobený testosteron od společnosti CIBA. Jeho prvním pacientem byl člověk po operaci slepého střeva, potom muž s popáleninami a nakonec zkoušel lék sám na sobě. Od CIBY rovněž dostal záznamy z Německa, kde podobné testy prováděli nacističtí lékaři. Grimekův zájem vycházel ze zvědavosti, do jaké míry může taková látka podporovat růst svalů a výkonnosti. Už v roce 1943 se prý dotazoval na methyltestosteron a v roce 1954 testoval různé Zieglerovy substance včetně Syntraxu.
Ziegler dodával testosteron Jimu Parkovi, vzpěrači Yasu Kuzuharovi a Grimekovi, který řekl: „John se mne snažil přesvědčit, abych bral tyto injekce 2-3krát týdně, že budu silnější a svalnatější i bez tréninku… ale já nic necítil. Ve skutečnosti jsem mu řekl, že se po nich cítím líný. Ziegler navrhl, abych se vrátil ke tréninku a po 6 týdnech jsem užívání zanechal. Nic mi to nedávalo.“ Lépe se necítil ani Park. Ten dostal jednu dávku a výsledkem byla okamžitá erekce po shlédnutí jakékoliv ženy. Tím první pokusy skončily.
Před OH 1960 Ziegler znovu upozorňoval Hoffmana na fakt, že „Rusové něco berou“. Proto nabídl steroidy (Dianabol) členům amerického olympijského týmu, Hoffman byl ale opatrný a stejně tak Grimek. Grimek mezitím přemlouval dva vzpěrače, Jake Hitchense a Billa Marche, k vyzkoušení testosteronu, a zejména March, který užíval 10 mg denně, se po měsíci zlepšil a vypadal svalnatější. Další vzpěrač Tom Garcy přidal po dvou měsících k trojboji téměř 50 kg! Dodejme ještě, že March tehdy praktikoval módní izometrický trénink v silovém stojanu. Že jeho síla rostla, bylo zřejmé, ale jestli za to mohly steroidy, to nikdo nevěděl. Hoffman nakonec názor změnil a v Římě jistým lidem steroidy dával, zdánlivě bez vědomostí o dávkách a časovém rozdělení. Při srovnání výkonnosti před a po olympiádě se ukázalo, že 4 vzpěrači se zlepšili, 2 zhoršili a jeden zůstal na stejné úrovni. Hoffman také šest týdnů steroidy testoval na sobě a uznal, že se silově zlepšil: „Po pěti dnech jsem v tlaku i bicepsovém zdvihu zvedl více, a přibral jsem na váze.“ Poté trval na tom, že anabolika už nikdy nebral a jejich užívání nikomu nedoporučuje. (Zdroj: John D. Fair, Muscletown USA, USA, Pennsylvánia 1999).
Ziegler doporučoval dávku 5-10 mg denně, ovšem Pandořina skříňka už byla otevřena a nedalo se s tím nic dělat. Někteří borci brali pět až desetkrát víc, Ziegler si znechuceně „umyl ruce“ a přestal se sportovci pracovat. CIBA zatím na Dianabolu vydělávala ohromné peníze a další společnosti rychle následovaly: firma Searle vyráběla Anavar, Winthrop dělal Winstrol, Schering produkoval Primabolan, společnost Organon dávala na trh Deca-Durabolin a Maxibolan, firma Upjohn se přidala s Halotestinem… nejoblíbenější však zůstal Dianabol, příhodně nazvaný Snídaně šampiónů. Šedesátá léta můžeme právem označit jako dekádu Dianabolu…