Síla z minulosti: Louis Cyr (8)
Kdybychom měli vybrat nejsilnější části Cyrovy úžasné postavy, je evidentní, že by to spíš než nohy byly paže, ramena, hrudník a záda. Cyrova stehna, byť velká absolutně, nebyla vzhledem k ostatním objemům proporčně vyvinutá a musela by místo 72 cm měřit nejméně 77 cm. Některé prameny sice píší o stehnech 84 cm a lýtkách 56 cm, to ale vážil 165 kg, byl daleko za zenitem a přibral nesmírné množství tuku. Cyrovy nohy ve svalnaté kondici by neměly víc jak 69 cm ve stehnech a 46 cm v lýtkách.
Vzpomeňme ještě, jakou sílu paží a ramen vyžadovalo přenášení jeho 45 kg ženy přes bar v taverně, na jedné dlani, jako kdyby zvedal plato půllitrů s pivem! Jistě, že podle tohoto a jiných výkonů musel být schopen provést relativně čistý zdvih bicepsy zhruba se 100 kg činkou.
Jedním z důkazů Cyrovy enormní a setrvalé síly bylo i to, že během celé kariéry v trvání asi 25 let neprohrál jediné utkání. Dokonce i jako 43letého a nemocného jej vyzyvatel Hector Décarie nedokázal v roce 1906 zdolat, ač byl oslabený mléčnou dietou a zdravotními potížemi. Po soutěži se Cyr stáhl do ústraní a předal titul šampióna Kanady Hectorovi.
Louis Cyr strávil své poslední dny s manželkou v domě jejich dcery Meliany, která byla proslulá silou už v deseti letech. Psaly o ní tehdejší noviny, nicméně Cyra víc zajímalo její vzdělání (Meliana skonala roku 1935). Louis Cyr, donucený chorobami bdít i spát v křesle, zemřel 10. listopadu 1912 ve věku 49 let na chronický zánět ledvin, doprovázený dlouhodobými potížemi se srdcem a astmatem. Své k tomu přidalo i dlouholeté přejídání, nemírné pití a k stáru (tož, vlastně spíš ke konci, vždyť co to je věk mezi čtyřicítkou a padesátkou?) fyzická nečinnost.
Pohřební obřad se konal v kostele St. Pierre Apotre, zcela naplněném obdivovateli velkého strongmana. Tělo převezli na hřbitov v Saint-Jean de Matha. Na jeho památku pojmenovali okrsek Saint-Henri v Montrealu, kde patroloval, dále zde mají park Louis Cyr a od roku 1970 Cyrovu sochu, stojící na „Náměstí siláků“ Place des Hommes-Fort. Cyrovo jméno nese i škola v Napierville.
Není ani možné, aby slavného krajana neuctívali dva velcí mužové bodybuildingu: Jeho bronzovou sošku má ve sbírce Joe Weider, bratr Ben Weider zase napsal Cyrovu rozsáhlou biografii, z níž jsem často čerpal (dostal jsem ji přímo od něho s věnováním v roce 1982).
Profesor Edmont Desbonnet, uznávaný francouzský odborník na siláky, umístil ve své knize „Les Rois de la Force“ Cyra a Louise Uniho do speciální kapitoly supersiláků, čímž je postavil nade všechny ostatní současníky. V jiných textech ovšem opakovaně upozorňoval, že Cyr byl spíš fenoménem brutální síly než všestranným sportovcem. To je pravda, ne však kritika či hana: Svou fyzickou podstatu nemohl změnit podobně, jako se čivava nikdy nepromění v bernardýna.
