Lucemburský Herkules

LUCEMBURSKÝ HERKULES

Mezi vůbec nejnáročnější silácké kousky patří ohýbání železa – lámání podkov, trhání řetězů, kroucení tyčí – odehrávající se v heroickém souboji lidských rukou s netečným, nelítostným kovem. Přestože historie síly se jen hemží zkazkami o mužích, kteří tyto věci uměli, jedním z nejryzejších a nejvěrohodnějších „lamačů podkov“ byl John Grun z Lucemburku, zvaný Lucemburský Herkules. Ohledně podkov je třeba uvést, že existují v širokém spektru velikostí; menší koně mají lehčí a těžcí tahouni silnější podkovy, stejně tak je rozdíl v nové a opotřebené podkově. Tak se váha i rozměry podkov, údajně „zlomených“ tím a tím silákem, mohou zásadně lišit. Grun však prokazatelně zlomil podkovu o rozměrech 14×14 cm, zhotovenou ze 3 cm širokého železa! Je zachycena na fotografiích a originál možná leží kdesi v muzeu nebo soukromé sbírce. Grun nevystupoval dlouho, snad deset let, ale stačil se stát národním hrdinou, jemuž v roce 1920 v rodném Mondorfu-les-Bains postavili pomník, nazvali po něm ulici a otevřeli muzejní expozici. Dnes je Mondorf ospalé lázeňské městečko na jihovýchodě Lucemburska s 2800 obyvateli. Podobně Kanaďané uctili v Montrealu Louise Cyra nebo Estonci v Tartu legendárního George Luricha, nicméně náš světoznámý Gustav Frištenský se odpovídajícího monumentu zatím nedočkal…
Grun, vážící v pevné, svalnaté kondici asi 107 kg, byl na tahání a kroucení, jaké zlomení podkovy vyžaduje, dobře tělesně vybavený. Mimořádně důležité byly skvěle vyvinuté svaly paží, předloktí a rukou, přičemž dlaně měl velké, tvrdé a mozolnaté, s kůží jako podrážka od ustavičné práce s podkovami. Přízvisko Lucemburský Herkules mu připadlo právem, neboť také disponoval silou celého těla, jak dokazují 2 tuny, které nadzvedl ve stoji na lešení s popruhy přes ramena. Grun navíc pocházel ze staré kovářské rodiny a nějakou dobu jako kovář pracoval. Ovládal výrobu podkov i vlastnosti různých druhů železa, což v profesi siláka zajisté nebylo ke škodě.
(pokračování)

Rubriku KRONIKA připravuje JOSEF ŠVUB