Causa steroidy: Ray Mentzer (1)
Začátkem 70. let jsem podnikl cestu do Gold´s Gym ve Venice, kde trénovali Weiderovi šampióni Schwarzenegger, Zane, Columbu a všichni ostatní. Očekával jsem, že se v té atmosféře zlepším, ale odvezl jsem si jen prázdný zážitek.
Kulturistika mne znovu zaujala po přestěhování do Marylandu roku 1974. Tam jsme s bratrem poznali dr. Johna Zieglera, s nímž jsem spolupracoval 1 ½ roku. Dr. Ziegler byl průkopník na poli anabolických steroidů a spolutvůrce Winstrolu.
Krátce před svými 22. narozeninami jsem se rozhodl steroidy vyzkoušet. Po čase jsem si uvědomil, že primární silou pro tvrdé tréninky nebyly steroidy, nýbrž moje mysl.
Ačkoliv moje síla nepatrně narostla, začal jsem steroidy vnímat jako berličku. Bral jsem 300 mg Durabolinu týdně, 300 mg Deca-Durabolinu měsíčně a 10 Dianabolů denně. Zjistil jsem, že potom bývám hyperaktivní a mnohem náladovější než jindy, což poškozovalo moje osobní vztahy.
Můj krevní tlak vzrostl na 145/105 a v noci jsem špatně spal, dokonce až tři noci bez usnutí. Pěkné, že? V posledních letech jsem zpochybňoval pozitivní účinky steroidů a to, jestli jsou hodny všech možných rizik. Zdá se samozřejmé, že případný uživatel steroidů bere soutěžení mimořádně vážně a má motivaci i odhodlání k tréninku.
Pokud bere steroidy s vírou, že zvětší svaly, zlepší se, kdyby však bral placebo s vírou, že poroste, bude se rovněž zlepšovat. Steroidy nikdy nevytvoří mentální intenzitu, která vede kulturisty skrze jejich tréninky. Člověk, který chápe steroidy jako řešení, nevěří svým schopnostem, tudíž steroidy jsou symbolem nedostatku sebedůvěry.
