Námluvy Larry Scotta

Námluvy Larry Scotta

      V šedesátých letech byly časopisy plné jeho fotografií, dokonce i jeho jméno mělo své kouzlo – Larry Scott! Znělo totiž jako umělecký výtvor nějakého hollywoodského studia. Ač se to zdá divné, Scottovým největším úspěchem nebyly kulturistické tituly, dokonce ani Mr. Olympia. Spíše to bylo zvláštně mystické a nakonec úspěšné namlouvání ženy – překrásné Japonky narozené na Hawaji, kterou naháněl s tak romanticky neohrabanou snahou, že nikdo s gramem praktičnosti v hlavě by neřekl, že ji získá; ale on to dokázal. Nakonec, což musí být láska praktická?
      Psal se rok 1966 a Scott, muž s nejkrásnějším tělem světa, trénoval v posilovně Vince Girondy na Ventura Boulevard ve Studio City, Los Angeles. Byl už jednou ženatý, ale manželství se rozpadlo. Scott se vracel autem domů a náhle spatřil atraktivní orientálku, čekající na autobus. „Uviděl jsem ji a věděl jsem, že bude mojí ženou,“ vzpomíná. „Otočil jsem auto a zkusil ji dohnat, ale nastoupila do busu a odjela. Vrátil jsem se do posilovny, ale trénink mi nešel. Rozhodl jsem se, že ji budu hledat a promluvím s ní.“ Problém spočíval v tom, že Larry neznal ani její jméno, ani adresu. „Spočítal jsem si, že když nasedala tady, bude bydlet někde blízko. Objezdil jsem proto všechny budovy v okolí a ptal se domovníků, jestli u nich nebydlí japonská dívka. Když jsem jej našel, napsal jsem na kus papíru své jméno a požádal o předání, což se stalo. Později jsem se ale dozvěděl, že se na papír podívala, řekla že mne nezná a zahodila jej.“ Problém číslo dvě: Larry dívku našel, leč ona nechtěla být nalezena.
      „Asi o týden později jsem na ni narazil v supermarketu, přistoupil k ní a začal konverzaci slovy: „Běží vám očko na punčoše.“ Podívala se, nic takového tam nebylo a pomyslela si: Co je to za otravu? Šel jsem za ní k pokladně a řekl kasírce, aby nás představila, nicméně dívka se tvářila naprosto jasně: Nemám zájem. Vyšel jsem za ní k autu, postavil svoje malé červené Porsche tak, aby nemohla vyjet a řekl: Počkejte chvilku, chci s vámi mluvit. A ona: Nemám ani chvilku čas. Potom auto před ní vyjelo a ona zmizela za ním. Opsal jsem si poznávací značku jejího auta, dotázal se na policii a tam zjistili, že je psána na Mary Smith. Uvědomil jsem si, že není její, a nebylo, právě je totiž koupila.
      Tak jsem chodil čekat před její dům, a jednoho dne zase přijela. Jakmile mne spatřila, pokračovala v jízdě a já za ní. Na bulváru zabočila vlevo, přestože svítila červená; věděla totiž, že tam stává policista. Já to věděl také. Myslela si, že jí policista pomůže, já zase, že nás sice zastaví, ale můžeme se představit. Policista tam nebyl… Uháněla nahoru po bulváru až k benzince, já za ní. Postavil jsem auto do cesty a když vystoupila, byla pěkně naštvaná. „Koukej vypadnout z mého života a neotravuj mne, nebo tě nechám dát do vězení, odkud nikdy nevylezeš!“ křičela jako smyslů zbavená. Já na to, že chápu její pocity, že to je hrozné, ale když mi dá pět minut, všechno jí vysvětlím. „Dobře,“ uklidnila se, „máš pět minut, kámo. Začni.“ Všechno jsem jí řekl, ona se usmála a pravila: „Je asi těžké potkat někoho v Los Angeles, že?“ Pamatujte, že jsem byl naprosto upřímný, popsal jsem jí svoji emocionální situaci a nakonec jsme si povídali celé hodiny. Dala mi telefon do práce, pracovala tenkrát na ústředně. Pomalu jsme poznávali jeden druhého, po měsíci jsem jí nabídl manželství a vzali jsme se.“ Larry Scott a Rachel Ishikawa měli svatbu 26. října 1966.