Retrospektiva wrestlingu: SIMON  ANTONIĆ

Nejvýznačnějšími charakteristickými znaky tohoto balkánského obra byly vzrůst a národnost. Ve druhé polovině kariéry reklama uváděla jeho výšku jako sedm stop neboli 213 až 214 cm; byl tudíž dobrou atrakcí pro diváky. Německý autor Karl Jänecke popsal Antonićovu postavu jako absolutně proporcionální. “Nehledě na obří výšku má všechny části těla v dobrých rozměrech. Je naprosto zdráv a splňuje všechny podmínky na zápasníka těžké váhy. Vzhledem na ohromnou sílu nebylo téměř možné odolat jeho korunním chvatům, polovičnému a dvojitému nelsonu.” Adolph von Gurecki dodal: “Kvůli flegmatické povaze a dobrosrdečnosti, typické pro nadmíru silné lidi, přišel o řadu vysokých umístění na turnajích.” Míry z roku 1913: váha 110 kg (později 120 – 137 kg), krk 51 cm, hrudník 128 cm, biceps 43 cm, zápěstí 22,5 cm, stehno 64 cm a lýtko 43 cm.

SIMON  ANTONIĆ

Narodil se roku 1881 v Caribrodu, městě v okrese Pirot na jihovýchodě Srbska těsně u hranic s Bulharskem, později přejmenovaném na Dimitrovgrad. Celá oblast náležela Bulharskému knížectví, autonomnímu státu Osmanské říše, v letech 1908 až 1946 Bulharskému carství. Část země kolem Caribrodu připadla po I. světové válce Srbsku. Pocházel tedy ze Srbska, občas jej představovali jako Bulhara a velmi zřídka zápasil za Bosnu.

Do profesionálního ringu se dostal v roce 1900. Toho roku měl v Londýně vystoupit turecký borec Ali Nurula Hassan, místo něho se však ukázal “jeho bratr” Simon Nurula, což byl právě Antonić. Podle toho lze celkem logicky usuzovat, že musel mít kontakty na turecké zápasníky. V Anglii navázal přátelství s Paulem Ponsem, ten jej vzal do Francie a v lednu 1902 mladý Antonić získal 3. místo na mezinárodním turnaji v Lyonu, následované dalším 3. místem z Toulonu. Na mistrovství světa 1902 v Paříži skončil třetí (1. Pons, 2. Raoul le Boucher), z turnaje o “Zlatý pás” si odvezl místo čtvrté.

SIMON  ANTONIĆ

Kromě oficiálních mistrovství světa tehdy existovaly soutěže s mezinárodní účastí, označené promotéry jako takové; někdy se jich konalo více v jednom roce (a podobně tomu bylo i ve vzpírání). Antonić jedno regulérní MS vyhrál, bylo to roku 1908 ve Vídni, kde porazil Jakoba Kocha. Další soutěže MS: 1906 v Paříži (6. místo), 1907 v Paříži (3.), 1910 v St. Petersburgu (4.), 1911 v Hamburku (2.), 1911 ve Vídni (2.), 1913 v Paříži (volný styl), 1914 v Moskvě, 1915 v Amsterodamu (2.), 1919 v Düsseldorfu (2). V roce 1905 v Paříži skončil 6. na mistrovství Evropy, roku 1913 v Lutychu byl na ME třetí. Ještě turnaje o “Zlatý pás:” Paříž 1903 – 5. místo s váhou 130 kg a 1904 (6. místo). Obecně Antonić sjezdil Evropu od Anglie a Skotska přes Čechy až po Ukrajinu a baltskou oblast Ruska.

SIMON  ANTONIĆ

V roce 1904 vycestoval Simon Antonič jako člen skupiny Paula Ponse do Argentiny. Na mezinárodním turnaji v Buenos Aires si vybojoval třetí placenou pozici za Raoulem le Boucherem a samotným Ponsem. Podle podrobné německé statistiky vyhrál do roku 1916 šest turnajů, dobyl dvacet jedna druhých míst a třicet jedno třetích. Jeden z posledních údajů pochází z roku 1919, kdy ve věku 38 let stále zápasil a podle toho zjevně dobře přestál válku. Nevíme ovšem, co dělal dál a kdy vlastně skonal.