PROFIL: JEAN-PIERRE FUX
Tak jako mnohde jinde, taky v bodybuildingu platí rčení “Proti gustu…”, tudíž každý, kdo má chuť a zájem, může obdivovat překrásné obrysy svalů Franka Zanea, žasnout nad královskou symetrií Serge Nubreta, nebo donekonečna rozebírat klasické linie Lee Labrady (a Flexe Wheelera, jenž měl být minimálně jednou Mr. Olympia). Troufám si však říci, že větší díl fanoušků bude raději žasnout nad závratnou masou Paula Diletta či Markuse Ruhla, opěvovat málem až obludnou šířku zad Doriana Yatese, nebo nepředstíraně omdlévat nad nepřekonatelnými objemy Vice Richardse.
Ale co říci o neuvěřitelných proporcích švýcarského kolosu J-PF? Připomeňme jen gigantickou rozlohu ramen (s možná nejlepšími deltoidy té éry) nad nepoměrně úzkým pasem (později poškozeným vypouklinou břišní stěny) a neskutečně vyrýsované dolní končetiny. Ačkoliv se nejevil příliš esteticky, měl příliš mnoho svalů na to, aby se dal přehlédnout. Muž s takovým talentem dozajista patřil výš, než tomu ve skutečnosti bylo, nicméně do profi-ligy vstoupil v době, kdy byla doslova nabitá dnes už legendárními postavami, nedokázal se svou obří hmotou zacházet a navíc jej potkala dvě ničivá zranění.
Narodil se 5. listopadu 1968 v horské vísce Naters v jižním Švýcarsku, přesněji v okrese Brig v kantonu Valais. Brig, hraniční město mezi Švýcarskem a Itálií, je pokládán za Mekku švýcarského bodybuildingu, nedaleko je zase známé lyžařské středisko Zermatt, jižním směrem se vypíná Matterhorn, ze severu shlíží vrchol Jungfrau a maličko na východ se tyčí Mont Blanc. J-P vyrůstal v idylickém prostředí horského venkova, normálně hrál fotbal a cvičil gymnastiku. Do posilovny se dostal až po škole, v 16 letech právě v Brigu, kde poznal budoucího mistra Švýcarska Christopha Oberholzera (*1960) a začali spolu trénovat. Už po roce nabral 30 kg, postoupil z 66 kg na 96 kg, po dvou letech se odvážil na místní soutěž a skončil čtvrtý v juniorské těžké váze, ve 20 letech se s tréninkovou váhou 120 kg stal domácím šampiónem v benčpresu (220 kg) i bodybuildingu. To byl rok 1989.
Do pozornosti odborných médií se dostal v roce 1993 na mistrovství světa amatérů v Soulu, odkud má 4. místo v těžké váze. Uběhl rok a J-PF opět vyjel daleko na východ, tentokrát do čínské Šanghaje. Reportuje Ľudovít Major (MUSCLE&FITNESS): „Na čele těžké váhy se v Šanghaji bezkonkurenčně usadili borci, jimž před rokem na MS v Soulu zbyla až čtvrtá příčka. Švýcar J-PF měl tehdy tu nevděčnou medaili z bramboru nad 90 kg, zatímco Cyperčan A. Agathokleous dokonce do 90 kg. Čas ale křivdu napravil, zejména v případě Fuxe, jenž se stal mistrem pro rok 1994, dokonce absolutním vítězem MS a vybojoval si účast na Olympii 1994. O vyrovnanosti jejich duelu svědčí stejný počet umístění (17). Fux byl o něco celkově mohutnější a při vysoké váze disponuje také estetickými kvalitami, což je jeho velké plus. Jeho načasování formy bych však charakterizoval jako 95 %, kdežto Cyperčanovi s nejlepšíma nohama celých MS a mimořádně ostrou svalovou řezbou bych udělil rovných 100 %. Fux jej na druhé straně předstihoval v celkovém rozvoji vršku, takže to bude asi OK. Vážil 105 kg.”
Profesionální debut J-PF uskutečnil na ASC 1996 v Columbusu, Ohio. Opět píše Ľudo M.: „Subtilního Darrema Charlese těsně předstihl nováček J-PF, amatérský mistr světa těžké váhy ze Švýcarska. Ten byl při výšce 182 cm určitě nejrobustněji působícím závodníkem, s mimořádnými, zatím ale ještě dostatečně neopracovanými svalovými objemy – 9. místo.” Na Grand Prix Czech Republic postoupil na 5. příčku, z Mr. Olympia v Chicagu mám vlastní zápis (by J.Š.): „Švýcarský kolos J-PF (182 cm, 127 kg) je kompaktně masivní a vlastní trojrozměrnou tloušťku svalů s čistým oddělením vláken na stehnech. Zajímavé bylo, že ani po dlouhém čekání neztratil krev ze svalů, pózuje ale dost amatérským způsobem – 9. místo.” Mr. Olympia 1997 v Long Beach, Kalifornie (MUSCLE&FITNESS): „7. MÍSTO: Viděli bychom jej ve finále raději než Dilletta, jemuž rozhodčí vyloženě stranili, ale J-PF na tiskovce řekl, že je závodnicky o polovinu mladší než většina ostatních, takže si klidně počká. Od amatérských dob nabral asi 20 kg, jisté ale je, že tehdy byl mnohem tvrdší a hlavně měl ploché břicho – dnes vypadá, jakoby spolkl globus. Jinak je neskutečně obrovský, široký a jeho triceps z boku vyvolává úžas.” A ještě naposledy Ľ. Major z Olympie 1998: „Usměvavý a skromný gigant zpod Alp je na současné profi scéně zjevem, vyvolávajícím snad nejvíc diskuzí. Disponuje totiž vrozenými předpoklady úměrně a souměrně na sebe naložit nebývalé množství svalů. Fux se tímto směrem i ubírá, ale zřejmě zvolil nepřiměřené tempo. Celou tu obrovskou hmotu nestačil zpracovat, měl velké problémy s načasováním formy a byl si toho vědom. Celý prejudging absolvoval ve strese, s křečovitou grimasou, navečer se o trochu zlepšil, ale celkový dojem – včetně vyvaleného břicha – už nenapravil…”
TRÉNINK
Fuxův systém tréninku se postupně vyvíjel a nakonec dospěl k upravené metodice Heavy-duty, kdy po rozcvičení dělal 1-2 těžké série s využitím ubírání váhy. Partie dělil následovně: 1. den – lýtka a kvadricepsy, 2. den – hamstringy, prsa, čelní a boční delty, 3. den – záda, trapézy a zadní delty, 4. den – biceps, triceps a lýtka.
Při tréninku ramen J-PF dospěl k závěru, že tajemstvím obřích deltoidů je – ODPOČINEK. Jelikož deltoidy také pracují během tréninku hrudníku a zad, rozhodl se spojit hrudník s rameny a zabezpečit si tak dostatek času na regeneraci. „Dříve jsem dělával asi 8 sérií na hrudník a 6 sérií na ramena, ale bylo to moc,” řekl. Vzhledem k výsledkům měl rozhodně pravdu. V roce 1996 začínal trénink prsou 10 minutami strečinku a 4-5 lehčími sériemi s jednoručkami. Hlavním cvikem byly tlaky jednoruček (pár 63,5 kg čineček) na šikmé lavici s vytáčením zápěstí k sobě (6 opakování + 2 vynucená + 2 negativní), a hned pokračoval sérií pulloveru s jednoručkou, kterou po pauze zopakoval. Hrudník dokončil 1-2 sériemi tlaků vleže užším hmatem na stroji Smith po 12-15 opakováních. Jiná verze tréninku hrudníku: benčpres s jednoručkami (1×8-12), rozpažování s jednoručkami (2×12-15), kliky na stroji (7-7-7), tlaky jednoruček na šikmé lavici (2×8-12), rozpažování na šikmé lavici nebo pullover (1×12-15).
Deltové svaly často začínal před-vyčerpáním izolovaným cvikem, tedy upažováním s jednoručkami/jednou paží (50-70 opakování), pokračoval dvěma těžkými sériemi tlaků jednoruček vsedě (63,5 kg) a končil jednou těžkou sérií upažování s cheatingem (35 kg). V jiném tréninku dělal pouze 6 sérií tlaků s jednoručkami (15 opakování, 12 opakování, ubrání váhy 7-7-7 opakování, 15 opakování), v dalším tréninku se zaměřil na pákové pohyby: předpažování (2×12-15), upažování (2×12-15) a tlaky na stroji vsedě (2×8-12). Zadní delty procvičil v tréninku zad sériemi upažování v předklonu po 20 opakováních. S podobným názorem jsem se už setkal a je silně logický. Jde jen o to, jak přemoci nutkání odcvičit všechny známé cviky na ramena včetně tlaků nad hlavu v jedné jednotce, abyste je náhodou neošidili! Jistý muž si dokonce rozdělil trénink ramen tak, že po hrudníku dělal předpažování, po zádech zapažování a po pažích striktní upažování – a údajně dosáhl super-deltoidy, o 100 % lepší než s předchozí metodikou.
Podle názoru J-PF jsou záda velká a složitá partie, vyžadující zpracování mnoha cviky. Prvním cvikem po rozcvičení bylo těžké stahování kladky na hrudník (8-12 opak.), poté následovalo přitahování činky v předklonu (6-8 opak.) jak na stroji, tak s volnou činkou a podhmatem. Protažení latissimů zajistil veslováním na spodní kladce a na vzpřimovače zvolil klasické mrtvé tahy, 1×6-8 opakování s 270 kg a jednu sérii na maximum (2-4 opak.).
Na pódiu však už to bylo jen horší. Po neúspěšné sezóně 1999 si J-PF v říjnu 2000 utrhnul pravý triceps a logicky následoval další chabý rok. Potom dne 2. května 2001, během přípravy na NOC a při dřepech s 305 kg, Fux náhle spadl na zem – s koleny na podlaze a činkou za krkem. Jelikož jej při tomto tréninku současně fotografoval Chris Lund, máme z celé události snímky. Lékaři potvrdili, že došlo k utržení svalu vastus medialis levé nohy a vaziva čéšky na pravé noze. Po dlouhé rehabilitaci se J-PF vrátil na pódium na NOC 2003, nicméně kvůli viditelně slabším nohám se jeho břicho jevilo ještě vypouklejší (skončil mimo bodované pořadí). Později pracoval jako trenér v Kalifornii a na Floridě, pokusil se též ve Švýcarsku uvést do provozu vlastní fitness-centrum. V listopadu 2018 oslavil padesátku.
Galéria