Proč je kreatin stále hitem?

Proč je kreatin dosud tak přitažlivý mezi doplňky? Je to již 20 let, kdy se kreatin, tedy alfa-methylguanidin-octová kyselina, objevil na trhu poprvé. Kreatinové doplňky stravy jsou dobře známé a využívané – kromě spousty příznivých efektů na zdraví člověka hlavně pro významnou podporu rozvoje svalové hmoty a síly. V průběhu let se stal kreatin významnou potravinářskou komoditou. Trh jím byl doslova zaplavován. Výrobci postupně hledali cesty k tomu, aby právě jejich kreatin byl co nejúčinnější, ale přitom se lišil od konkurentů na trhu.

Zatímco některé takto vyvinuté formy kreatinu fungovaly, jiné nikoliv (například ethylester, CEE). Velmi nadějnou formou byl polyethylen-glykosylát (PGC). Ve vodě rozpustný polyetylen-glykol (PEG) byl představen v roce 1970, ale začal se ve větším používat až kolem roku 1990, protože dobře fungoval jako transportní systém pro lepší vstřebatelnost léčiv a dalších bioaktivních látek včetně kreatinu. PEG prodlužuje tzv. poločas rozpadu navázané látky, iniciuje aktivitu spolupůsobících enzymů a snižuje vylučování ledvinami. Tím je vstřebávání na PEG navázaného kreatinu do svalů účinnější a lze dosáhnout stejného efektu při použití menšího množství účinné látky.

Podle informací z výzkumu má však PEG forma podobnou účinnost jako jiné formy kreatinu. Některé studie prokázaly lepší účinky, podle jiných studií se však u mnoha forem lepší účinky nenašly. Nakonec se ukazuje, že jsou přinejmenším stejně dobré jako účinky, které má starý známý kreatin-monohydrát.

Jaká tedy byla návratnost investic do těchto „vylepšených“ chemických forem? Nešlo spíše o marketingový trik než o vyšší účinnost kreatinu?

Aby měl kreatin očekávaný tzv. ergogenní efekt, musí přejít z krve přímo do svalových vláken. Využitelnost kreatinu a stupeň jeho vstřebání na cestě z krve do svalů závisí na tzv. koncentračním spádu a na výši hladin sodíku podél této cesty. Při pravidelném užívání dochází k postupnému ukládání kreatinu do svalových vláken, které významně ovlivňuje jeho další vstřebatelnost – tzv. sytící efekt. Jakmile dosáhneme nasycení svalové tkáně kreatinem, další kreatin se ze střevního obsahu nebo z krve již nevstřebá. Viditelný rozdíl při užívání kreatinu také pozorujeme mezi silovými sportovci, konzumujícími velké množství masa (maso je přírodním zdrojem kreatinu) a vegetariány, který lze vysvětlit rozdílnou propustností jejich buněčných stěn při transportu kreatinu do svalových vláken.

Kreatin-monohydrát se ve vodě hůře rozpouští, což dokumentují drobná nerozpuštěná zrnka na dně sklenice, v níž se rozmíchává. Jeho rozpustnost lze však zlepšit drobnou chemickou změnou v molekule, jako je například hydrochloridová, chelátová forma nebo již zmíněná forma PEG. Ale, jak jsme si už řekli, seberozpustnější forma neovlivní jeho vstřebatelnost ve svalu, která je limitovaná sytícím efektem. Jak ho překonat a dostat do svalu ještě vyšší množství kreatinu, je nyní předmětem řady probíhajících výzkumů.

Žádná podoba a forma kreatinu nezaručuje jistotu funkce a účinku u každého. Vliv kreatinu na jedince může být někdy zcela minimální až nulový, jak je u doplňků stravy běžné. Proto naše rada zní: držte se osvědčených druhů a značek, které spojuje kvalita a máte je na sobě odzkoušené, takže jim můžete důvěřovat. Pokud nemáte na drahé deriváty kreatinu, zůstaňte u monohydrátu, rozdíly v působení ani nepocítíte!