Posmrtný portrét: Alexandr Pěrvij
Znalci vzpírání z 80. let m.s. budou jistě pamatovat jméno rodáka z Doněcké oblasti Ukrajiny Alexandra Pěrvije, jednoho z nejnadanějších a nejslibnějších mladých borců světa té doby. S činkou se ale zdálo, že v boji o zlato zůstává vždy kousíček za svými soupeři, zejména Bulhary Zlatevem a Rusevem. Hloubka a intenzita těchto soubojů nicméně vedla ke světovým rekordům a doslova infarktovým situacím na prkně, přičemž medicínský výraz infarkt (porucha v zásobování krve srdeční svaloviny, způsobená ucpáním cév) zde má osudový význam.
Když se trenér Viktor Aksenov, vedoucí sekce vzpírání ve městě Bělozerskoje na Ukrajině, blíž podíval na desetiletého zájemce (narozeného 28. října 1960), viděl klučinu vážícího 30 kg, z něhož měl udělat vzpěrače. Po čase však poznal, že má přirozenou koordinaci, pružnost a technický talent k provedení disciplín. Pěrvij v 15 letech vážil 56 kg a splnil normu I. VT dospělých, v sedmnácti už měl mistra sportu lehké váhy, v roce 1978 nazvedal 300 kg a přešel do váhy střední. Na Poháru přátelství v Leningradu trhnul 145 kg, nadhodil 180 kg a vyhrál, na MS 1978 skončil třetí (147,5 + 182,5 kg).
V roce 1979 Pěrvij usiloval o vítězství na Spartakiádě národů SSSR, musel se však spokojit s 2. místem (330 kg). Objevil se ale na VC Bohumína a nazvedal 337,5 kg (152,5 + 185 kg). Kvůli obavám z výkonů Kubánce Roberta Urrutii na MS nejel, předvedl se nicméně na Poháru SSSR, kde zopakoval Kubáncův dvojboj 345 kg s neúspěšným pokusem o SR v nadhozu 195 kg. V olympijském roce 1980 se ozvali bulharští siláci Kolev a Zlatev, kandidáti na olympijské zlato. A tady začala éra relativních neúspěchů, pokud takovými nazveme druhá a třetí místa (navíc když se jmenujete První). Pěrvij v Moskvě bojoval jako lev, podlehl ale o 2,5 kg Asenu Zlatevovi (360 kg – 357,5 kg) a Nedělčo Kolevovi utekl o 12,5 kg. V kategorii padlo 5 SR, z toho 3 pokořil Pěrvij: nadhozy 200 kg a 205 kg, dvojboj 357,5 kg.
Před ME/MS 1981 Pěrvij vážil 80 kg. Shazování jej oslabilo, byl však o 75 dkg těžší než Janko Rusev. Po trhu vedl Rusev o 2,5 kg (157,5 – 155 kg) a vše měl rozhodnout nadhoz, kde Pěrvij dohnal Ruseva na 202,5 kg a na výhru musel zvednout 207,5 kg, žel marně. “Nashledanou v Lublani,” řekl Rusevovi. V prosinci na Poháru SSSR v lehko-těžké váze pohodlně trhnul 167,5 kg a nadhodil 215 kg předtím, než nezvládl 220 kg.
Na ME/MS 1982 přijel Pěrvij s váhou 82 kg a místo Ruseva narazil na Zlateva. Ten trhnul světový rekord 180 kg a získal náskok 5 kilo. Když pak nadhodil 220 kg a vyrovnal SR ve dvojboji, situace se opakovala: Pěrvijovi nezbývalo, než zkusit 225 kg, o půl kila nad světový rekord. Nevzepřel a potřetí byl druhý. Kariéru uzavřel SR v nadhozu 223,5 kg.
Pametník Alexandru Pěrvijovi
Generální tajemník ÚV KSSS Jurij Andropov v roce 1983 řekl: “Je třeba, aby člověk od mládí znal svůj organizmus a udržoval jej v pořádku.” Jenže Pěrvij každý úspěch oslavoval mohutnými pitkami, ztrácel nad sebou kontrolu a zkraje roku 1983 dostal první, tak zvaně
varovný infarkt
Lékař Pěrvije varoval, že jeho srdce takový styl života nevydrží. Kvůli špatnému zdraví jej vyloučili z armády, z vojenského klubu i z národního týmu, nemohl sehnat práci a tak pil ještě víc. Ráno 25. září 1985 vyprázdnil pár sklenek a vyrazil s kámoši z mokré čtvrti na vyjížďku městem Bělozerskoje. Náhle dostal další infarkt a na místě zemřel, bylo mu 24 let.
