Portrét průkopníka: JOSEPH HISE

Odkud se do silových sportů dostaly dřepy a kdo podával první špičkové výkony?

Dřep s činkou na ramenech je produktem 20. století a jeho kořeny pocházejí z Německa. První neoficiální rekord vytvořil v roce 1920 německý vzpěrač Karl Mörke, když dřepnul 240 kg, osm let nato zvedl Josef Strassberger 250 kg. V roce 1920 imigroval do USA další Němec, Heinrich Steinborn, který v Philadelphii předvedl jeden z nejdůležitějších výkonů historie Železné hry: Udělal 5 hlubokých dřepů s 251,5 kg činkou!

V hledišti seděl onoho večera i mladý redaktor časopisu The Arena and Strength, Mark H. Berry, zanedlouho nadšený propagátor dřepů pro nárůst tělesné hmoty a síly. Ve svých článcích a tréninkových manuálech rozšiřoval během 30. let m.s. poselství, platící dodnes: „Dělejte těžké dřepy a budete mohutní a silní.“ Ačkoliv sám Berry přibral pomocí dřepů 20 kg, ze 60 kg na 80 kg teprve poté, co začal dělat víc opakování s hlubokým dýcháním a posléze vymyslel stojany pod činku, byl to až dramatický úspěch jeho žáka, který podnítil zájem o dřepy po celé Americe.

Hise v roce 1922

Joseph Curtis Hise (narozen 10. srpna 1905 ve městě Homer, stát Illinois) trpěl v mládí záněty pohrudnice. Po pár letech cvičení se jeho zdraví zlepšilo, na váze přibral asi 10 kg, ale pak dostal do rukou Berryho článek a upravil popsaný systém takto: udělal 8 dřepů, po pauze dalších osm, následně ubral 45 kg a dřepoval dvacetkrát.

Za měsíc už měl o 13 kg více, hrudník zvětšil na 120 cm a stehna na 71 cm. O svém senzačním pokroku napsal do časopisu Strength ze srpna 1932: „Trénuji celé roky, ale netušil jsem, jak práce na nohách zvětšuje hrudník a kapacitu plic!“

Hise pokračoval ve cvičení 20 opakování dřepů a brzy vážil 107,5 kg na výšku 178 cm, nicméně finální váhu 135 kg (a tomu odpovídající objem paží 49,5 cm, prsou 142 cm a stehen 84 cm) dosáhl někdy v roce 1933. Náhle bylo jméno Joe Hise skloňováno příznivci činek ve všech pádech.

Do jeho domu v Homeru přijížděly tucty zájemců, toužících vidět neuvěřitelné výsledky na vlastní oči, a někteří dokonce s vlastními páskami na přeměření Hiseho rozměrů. Poté, co Hise propagoval svoji metodu v časopisech Vim, Strength and Health a Vigor, armáda následovníků vzrostla na stovky mužů. Mezi nejznámějšími byli vydavatel časopisu Ironman Peary Rader, jemuž se díky usilovnému dřepování podařilo nabrat 30 kg, Leo Murdock, Roger Eels, Tom Bruno a další.

Hise s ohnutou osou

Hise zastával názor, že kulturistické cviky je třeba provádět třikrát týdně, silové pouze dvakrát. To bylo v době, kdy Peary Rader řekl: „Všichni víme, že věda o tělesné kultuře je stále zaostalá a nejistá“ – a bulharští vzpěrači trénovali v největší slávě pětkrát týdně a pětkrát denně!

Prvním cvikem Hiseho programu byly dřepy, nejprve 10 normálních opakování, pak mezi opakováními 10-20 tři až pět hlubokých vdechů se zvedáním ramen a hrudníku. Dále tlaky vleže na zemi, pullover s lehkou váhou, přitahování činky k bradě, mrtvý tah a bicepsový zdvih, které se spoustou jídla a několika litry mléka denně podle Hiseho „…nahromadí hmotu a sílu na každého obtížně nabírajícího muže.“

Později ještě uznal, že věnoval málo pozornosti pulloveru: „Pullover oběma pažemi pozvedne horní část hrudníku. Nikdy nepřehlížejte pullover, zejména verzi s nataženými pažemi!“

Mějme stále na paměti, že hovoříme o 30. létech minulého století! Vzpírání v Americe teprve zapouštělo kořeny, bodybuilding – jako součást hnutí Physical Culture – na tom nebyl lépe.

Hise tedy mohl mít nejsilnější nohy a záda na světě, jelikož ale oficiálně nevzpíral a powerlifting prozatím neexistoval, označovali jej pouze jako „cvičence.“

Hise – hrob

Joe Hise miloval svobodu, proto se nikdy neoženil. S oblibou křižoval po státech na nákladních vlacích jako pověstný hobo a vždy se nechával najímat na nejnáročnější druhy prací – rubal uhlí a uran, byl dělníkem v cementárně, pracoval jako dřevorubec a zlatokop. Celé měsíce dělal dvojité směny, s našetřenými penězi pak trénoval a ještě finančně podporoval příbuzné.

Koncem 60. let si Hise při osekávání větví stromu poranil bránici, k tomu se přidalo oslabené srdce a nakonec cukrovka. Následně hodně ztloustl, onemocněl a musel být umístěn ve špitále, odkud vyšel jako troska, vážící stěží 80 kg.

Po čase bylo zjištěno, že personál kradl peníze na stravu pacientů, kteří tak strádali podvýživou.

Po propuštění se vydal na návštěvu přátel v Missouri, kde v městečku Poplar Bluff dne 25. září 1972 skonal.