Portrét oslavence: Leonid Žabotinskyj

Žabotinskyj na OH Profil rekordmana a dvojnásobného olympijského vítěze, jménem Leonid Žabotinskyj, zahájíme netypicky, rozhovorem z roku 1967, který pro časopis Strength&Health uskutečnil Tommy Kono. Ještě předtím ale hrstka postřehů z mládí šampióna (D. Ivanov, Sovětský život, říjen 1968).

Na podzim 1953 táhlo Leonidovi na šestnáct. Opustil školu, flákal se ulicemi Charkova s bandou sobě podobných povalečů a měl problémy skoro s každým. Tehdy náhodou potkal trenéra Světličného, který učil mládež vzpírání a psal verše. Pravdou ovšem bylo, že v jeho skupině vládla disciplína, všichni měli dobrý prospěch a starší pomáhali nováčkům.

Světličný ukázal Žabotinskému posilovnu a řekl: „Tohle je kus železa, můžeš si s ním vyhrát dosyta.“ Po prvním tréninku už věděl, že má v rukou materiál první třídy: „S takovýma nohama můžeš zvednout vagón!“ V prvním roce nechal mladíka běhat, skákat a házet diskem, techniku disciplín jej učil s tyčkou. Na první soutěži v prosinci 1953 Žabo vážil 82 kg a zatlačil 55 kg, trhnul 55 kg a nadhodil 70 kg. Za pět let se dvacetiletý mladík stal Mistrem sportu a s váhou 130 kg předvedl trojboj 460 kg.

INTERVIEW:

TK: Po kom jste zdědil svou postavu? Pozn. Žabotinskyj měří 190 cm a obvykle vážil 155 kg.

LŽ: Můj dědeček váží 125 kg a měří 190 cm. Otec váží 85 kg a mám ještě staršího bratra, velkého jako Jaan Talts (cca 175 cm).

TK: Jaké sporty jste dělal?

LŽ: Ve čtrnácti letech jsem ve své rodné vesnici Krasnopolje strhnul na zem půltunového býčka, to byl můj první sportovní výkon. Od patnácti jsem boxoval a provozoval atletiku. Byl jsem na váhu 70 kg velmi vysoký.

TK: Jak jste se dostal ke vzpírání?

LŽ: Chtěl jsem být silný a vypadat jako ruští siláci. To bylo v roce 1955.

TK: A jak jste začínal?

LŽ: Pracoval jsem v traktorovém závodě v Charkově a na první soutěži v roce 1955 jsem nazvedal trojboj 170 kg při váze 88 kg. Vážně vzpírám od roku 1957.

TK: Kdy jste ustavil první světový rekord?

LŽ: Na Spartakiádě národů v roce 1963. Tlakem 165 kg jsem zlepšil rekord Jurije Vlasova (163 kg) i světový rekord 164,5 kg Norba Shemanského (Pozn. Ve skutečnosti se jednalo o trh).

TK: Jste náchylný ke zraněním zad?

LŽ: V Tokyu jsem měl vážné zranění zad i ramen a osm dnů před soutěží jsem denně dostával novokainovou injekci, abych vůbec mohl startovat.

TK: Jak trénujete?

LŽ: V podstatě trénuji 3-5x týdně. Nejdůležitějšími cviky jsou silový trh a silové přemístění. Netrénuji, když se cítím unavený. Po tréninku si rád zahraji košíkovou nebo ping-pong, a nezapomínám ani na atletiku. Stovku uběhnu za 11,2 sek a koulí vrhám za 17 metrů.

TK: Co vaše dieta a spánek?

LŽ: Jím všechno a navzdory řečem o velkém apetitu supertěžkých vzpěračů se stravuji normálně. Mám rád chutný biftek a nejraději piji kvas z chleba. Obvykle spím osm hodin denně.

TK: Jste důstojník armády. Co ale děláte v civilu?

LŽ: Dokončil jsem Učitelský Institut v Charkově a nyní navštěvuji postgraduální kurz na Kyjevském Institutu Tělesné Výchovy. Tématem mojí disertační práce jsou metody tréninku supertěžkých vzpěračů.

TK: Očekáváte, že někdo dosáhne trojboje 600 kg?

LŽ: Chtěl bych to udělat sám, ale nevím kdy a jak. To jako sportovec pochopíte. Sám jsem na tréninku dal dohromady 600 kg. Podle mne někdo jednou nazvedá 630 a možná i 700 kg. Objeví se nový borec, ale já to zřejmě nebudu.

DOKONČENÍ:

Žabotinskyj-2155kg 18 12 2011 Od Tokya 1964 do Mexika 1968 byl Žabotinskyj neporazitelný. Přivlastnil si čtyři tituly mistra světa (1964-1968) a dva tituly mistra Evropy (1966 a 1968). Pod jeho jménem arbitři 19x přepisovali tabulky světových rekordů; v trhu se dostal až na 185,5 kg (1974), s nadhozem 220 kg byl nejlepší v roce 1968, poslední rekordní tlak 201,5 kg předvedl roku 1967 včetně trojboje 590 kg. Otázka roku 1971 zněla – co dělá Žabotinskyj? Titul Nejsilnější muž světa držel od OH v Tokyu a naposledy vzpíral na mistrovství SSSR 1969, kde zvítězil s trojbojem 572,5 kg; na MS 1969 ve Warszawě po tlaku a trhu kvůli bolesti v zádech odstoupil a lékaři usoudili, že má poškozené meziobratlové ploténky. Když běžná léčba nezabírala, vzal si jej do práce prof. Gerchman a dne 22. ledna 1971 silákovi vyoperoval velký ledvinový kámen, původní zdroj bolestí. Po rehabilitaci se Leonid k čince vrátil, v armádním klubu v Kyjevě zvedal vleže 170 kg, dělal dřepy s 200 kg a cvičil s medicinbalem. V knize „Ocel a srdce“ píše:

„Lidem, kteří soudí, že jsem již dosáhl všeho, odpovídám citátem od Alexandra Tvardovského – Nehleď na moje medaile, ale na to, co leží přede mnou.“

V následujících letech Žabotinskyj koučoval tým ozbrojených sil SSSR, následovaly čtyři roky (1987-1991) ve funkci vojenského poradce – ve skutečnosti trenéra – na Madagaskaru, to už měl hodnost plukovníka, poté se stal prorektorem Institutu pro obchod a právo v Moskvě. Ruský vzpěrač rovněž navázal osobní kontakty s Arnoldem Schwarzeneggerem: „V roce 1965 jsem v Rakousku dal autogram urostlému mladíkovi,“ říká. „Na lístek jsem rusky napsal: Přeji ti, Arnie, aby ses stal silnou a světoznámou osobností. A po čtyřiceti letech mne guvernér Arnold pozval na zahájení vzpěračského turnaje.“ (Možná měl na mysli Arnold Classic, resp. soutěž strongmanů).

Žabotinskyj se synem