Pocta průkopníkům: N. A. Lukin

Stalo se to začátkem roku 1898 v Mariupolu, což je město a přístav na severním pobřeží Azovského moře, patřící dnes válkou zmítané Ukrajině.

Na stráních poblíž řeky Kalčik sáňkovaly děti. Poklid dětské zábavy náhle narušil velký černý býk, který utekl z chléva a s pěnou u huby se řítil přes louku směrem k dětem. Mohlo se stát tragické neštěstí, když došlo k zázraku – býk změnil směr a zamířil k mladému muži, zřejmě doprovodu některých dětí.

Mladík počkal na zvíře, šikovně se vyhnul hromadě rozzuřených svalů, popadl býka za smrtící rohy a zkroutil jeho hlavu k zemi. Držel jej, dokud nepřiběhli lidé s provazy a býka nespoutali. Když se novina donesla do města, ukázalo se, že statečným silákem byl osmnáctiletý Nikolaj Lukin.

N. A. Lukin – obrácené buliny

Náš chlapík byl po tělesné stránce nesmírně masivní (svalnatý?), vždyť na výšku 168 cm vážil 99 kg s následujícími ohromnými mírami: krk 48 cm, biceps 49 cm a hrudník 129 cm. Nabízí se otázka, odkud a jak získal takovou hmotu, když – aspoň v mládí – nebyl tlustý?

Žádné zápisky ani deníky o jeho tréninku neexistují. Z historických poznatků vyplývá, že kromě klasických disciplin vzpírání na výkon i na opakování a ryze kulturistických cviků mohl vykonávat různé formy kliků (včetně kliků ve stoji na rukách), kliky na bradlech, shyby na hrazdě a na kruzích. Dál přichází do úvahy šplh na laně a dřepy bez zátěže, na obou i na jedné noze, případně dřepy se živou zátěží.

Tak či onak, Lukin nebyl typem člověka „Samé svaly a žádný mozek.“ Naopak, vystudoval univerzitu v Charkově a pracoval jako průmyslový inženýr v Charkově a Taranrogu. Do siláckého nebe se odebral v roce 1943 ve věku 63 let.

32 kg bulina