Na obhajobu činky
Bodybuilding vznikal souběžně se vzpíráním a tak zcela přirozeně používal činku. Svalnatí mužové bývali kdysi právě tak silní, jak vypadali, nebo ještě silnější. Dnešní sportovci jakoby nevědí, že původním smyslem tréninku bylo zvyšování síly. Činka ležela na podlaze a bylo nutné ji zvednout, ať už soupažným tlakem, trhem jednou paží nebo mrtvým tahem.
Při pohledu o 45 let dozadu stále vidím naši první sklepní činkárnu, promítám si atmosféru s jejím pachem, vlezlým chladem a kalnou žárovnou ka stropě. Byla přeplněná činkami, protože jsme je dokázali poměrně snadno vyrobit z železných tyčí a kotoučů s otvorem uprostřed. V literatuře cviky s činkou převažovaly a my, neznajíce mnoho jiného, jsme se je učili. Většina z nás dělala dřepy, tlaky, trhy do nůžek i do sedačky, přemístění a mrtvé tahy, věci odkoukané od vzpěračů. Přemístit na prsa 90 kg nebo stovku nebyl problém, někdo je nadhodil a jiný čistě vytlačil. Díky těmto cvikům jsme měli pevné šlachy, odolnou páteř a slušnou sílu. Naše tehdejší svaly nebyly jen pro okrasu, ale současně k užitku. První skutečnou činku jsem vzal do ruky v roce 1965, byla krátká litinová české značky Bubeníček.
Netvrdím, že některé stroje nejsou užitečné, protože jsou. Dejte však pozor na to, abyste si přednostní volbou stroje neulehčovali trénink. Pohodlnější cviky (kupř. strojová verze veslování) je obvykle méně účinný, a pokud při cvičení nebudete do jisté míry trpět, moc neporostete. Nevýhodou činek je přímá, jednosměrná dráha odporu, kterou kvůli gravitaci nelze změnit. Co ale změnit lze, je poloha těla. Ohromným pokrokem bylo vynalezení lavičky na benčpres. Pak přišly stojany, šikmé lavičky a různé opěrky, umožňující propracování svalů v desítkách pozic. Přístroje tuto možnost rozšířily až nebezpečně daleko. Čím více variant cviků je nabízeno, tím snadněji je pomíjen základní faktor tréninku – všední, ale progresivní námaha. Tady úmyslně odhaluji slabinu své obhajoby: Vaše tělo nerozlišuje, čím je vyčerpáte až selhání. S vytrvalostí a přemáháním zvětšíte svaly i tehdy, budete-li dělat benčpresy, dřepy a přitahování v předklonu s tyčí a těžkými pytli písku na obou koncích. Nakonec najděte argumenty k myšlence Vince Girondy: “Čím více toho o bodybuildingu víte, tím méně vybavení potřebujete!”
Činka má v sobě cosi barbarsky primitivního. Možná existuje typ prvotního instinktu, reagujícího na kus chladné oceli v rukách. Seriózní kulturisté a vzpěrači sdílejí odkaz svých prastarých předků, bojujících o život s meči, šavlemi, válečnými kladivy, palcáty, dýkami a sekerami. Bojovník musel mít se zbraní v rukách velmi osobitý pocit moci, síly a neporazitelnosti. Cosi z toho zřejmě zůstalo i v naší archetypální paměti, projevující se při tréninku s činkou. Možná proto se podvědomě vyhýbáme složitým strojům a dáváme přednost pocitu obyčejného železa.
Trénink s činkou je dřina. Nakládání a skládání kotoučů vyžaduje práci, odstraněnou u strojů posunutím kolíčku nebo stavítka hydrauliky. Naložená činka vyvolává strach. Několik perných sérií vás zdecimuje jako nic předtím, ale po odpočinku se vrátíte silnější. Musíte však trénovat tvrdě. Nic s obtížemi nebo pracně, myslím tím něco mnohem tvrdšího než namáhavě. Myslím tím téměř neuskutečnitelné. Provést takový trénink znamená vydat ohromné úsilí, jehož se internetoví diskutéři nikdy neodváží, ale klidně je nechte sedět na strojích a pumpovat to málo, co jim to přineslo. Až jednou budete staří a šediví, možná si řeknete Mohl jsem být lepší kulturista. Jestliže se však nepostavíte k čince dnes, budou tato slova platit už zítra.
Follow @MF_CzechSlovak
