Když jsou velké svaly na škodu. V MMA zvedají, aby předešli zranění

Z velkých svalů může jít na první pohled strach, ve stále oblíbenějším MMA jsou ale paradoxně mnohem nebezpečnější ti bez pořádných bicepsů. Silový trénink bojovníků nese svá specifika, na ty jsme se zaměřili v tomto článku s předními silovými trenéry TopAtlet, Jiřím Kilingrem, Janem Maršálkem a Viktorem Šebákem, kteří stojí za úspěchy předních českých zápasníků organizace OKTAGON MMA.

Síla sice nikdy nemůže nahradit technickou stránku boje, přesto je ale v MMA potřeba. “V situaci, kdy budou v kleci dva zápasníci na podobné technické úrovni, silnější z nich bude mít vždy navrch,” věří Kilingr a ostatní s ním souhlasí. “Ten bez systematického silového tréninku bude slabší v pozicích, ať už se jedná o boj na zemi, wrestling nebo třeba kopání,” míní Viktor Šebák. Podle něj nese silový trénink v přípravě bojovníka důležitou funkci prevence proti zranění.

„Řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek.“

V českých gymech ještě relativně nedávno panoval názor, že silový trénink je potřeba zařazovat třeba i pětkrát týdně, to je ale mýtus. “Návštěva posilovny bude většině zápasníků stačit dvakrát týdně. Vždy však záleží na jejich celkovém tréninkovém rozvrhu. Je nutné si vyhradit čas na regeneraci a tréninkové jednotky v posilovně zvolit ve správný den a čas vzhledem k ostatním specifickým tréninkům MMA. Ty mají nejvyšší prioritu,” zmiňuje Jiří Kilingr. Ten se silové přípravě bojovníků věnuje přes tři roky.

A jak konkrétně tréninky s bojovníky vypadají? “Řešíme především základní pohybové vzory jako mrtvý tah, dřep, tlak a tah rukama. To je důležité pro wrestling. V postoji je zase dominantní reaktivní dynamická síla, tedy jak rychle dokážu pohyb končetiny zabrzdit a vystřelit zpátky. Tady svaly pracují v úplně jiném režimu. My tyto dva přístupy kombinujeme a jak se blíží zápas, často zařazujeme některé dynamické tréninky ve vytrvalostním režimu. Chceme, aby si zápasník udržel výbušnost a vysoké procento maximální síly i navzdory velké metabolické únavě,” popisuje Jan Maršálek, který už necelých deset let spolupracuje s předním českým bojovníkem Davidem Dvořákem.

„Zápasníci nejsou kulturisti ani powerlifteři, neměli by proto ani tak cvičit.“

Jiří Kilingr, Miloš Petrášek a Jan Maršálek

“Volba cviků je přizpůsobena i tomu, na co se daný bojovník právě připravuje. Trénujeme tedy takové cviky, které mu vylepší fungování v pozici, do které se v následujícím zápase pravděpodobně dostane,” doplňuje Viktor Šebák. Ten stojí za přípravou jedné z největších ženských hvězd OKTAGONU Terezy Bledé, oblíbeného Miloše Petráška, či vítěze projektu OKTAGON Underground Daniela Škvora a dalších členů Reinders gymu.

“Zápasníci nejsou kulturisti ani powerlifteři, neměli by proto ani tak cvičit. Hypertrofie u nich není žádoucí, a i když by vypadali velcí, neměli by ve svalech sílu. Pro ně je to tedy v tomto smyslu spíše zbytečná hmota. Tréninky proto musí být ušité na míru zápasníkům a především musí být brány jako doplněk, nikoliv základ přípravy na zápas,” dodává Šebák.

“Se sportovci je lepší trénovat sílu v určitém pohybu, spíše než ve svalu. V komplexních pohybech svaly spolupracují a jejich koordinace je naprosto klíčová. Asi víte, že řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Se svalovým řetězci je to podobné. Tělo se musí umět v pohybu nastavit do pozic, ve kterých jsou svaly v optimální délce pro produkci síly. Zároveň musíme posílit svaly v délkách a pozicích, kde tak silné nejsou, protože to představuje pro soupeře příležitost,” říká Maršálek.

Daniel Škvor, Viktor Šebák, Miloš Petrášek

zdroj: PR Oktagon MMA

Editovala: Iveta Škrabáková