KDYSI A NYNÍ: KLIKY NA BRADLECH
V žádné z pěti posiloven, které jsem zařizoval nebo pomáhal zařizovat, nesměla chybět bradla na kliky. Nebyla to trubka ve tvaru cyklistických řidítek na svislém stojánku, ani kombinace hrazdičky s bradýlky (už jen ty zdrobněliny!), zavěšovaná na žebřinky. Naše bradla měla robustní konstrukci, přichycenou na zeď a do podlahy, protože na nich cvičili velcí chlapi s pořádně těžkými váhami na popruhu. Kdybych měl určit, jakou pozici zaujímaly kliky v mém tréninku, řeknu hodně důležitou, hned za dřepy a benčpresy, vedle shybů a čelních tlaků, ale před bicepsovými zdvihy. Kolik sérií jsem na bradlech odcvičil, to už zpětně nezjistím, rovněž tak počet nazvedaných tun, ale bylo jich strašně moc, veľa, mnógo. Mimochodem, v té nynější činkárně už bradla nemám… moje ramena s kliky (ani na podlaze) nesouhlasí…
Arnold přivěšoval zátěž řetízkem s karabinou k opasku.
Pro dlouhodobý trénink je nezbytné mít příhodný průměr vodorovných žerdí. Osvědčil se vnější rozměr mezi 35–40 mm, trubka menšího průměru se zařezává do dlaní, průměr 50 mm a větší se lidem s drobnějšíma rukama špatně drží. Jako nepříliš vhodné se ukázaly gumové návleky, nasunuté na tenké tyče, stejně jako různé improvizace – opěradla židlí nebo nástavce s krátkými vodorovnými držadly, zastrčené do stojanů lavičky na benčpres. Z konstrukčního hlediska nejde opomenout šířku bradel neboli vnitřní vzdálenost mezi žerděmi. Většině lidí bude vyhovovat šířka kolem 50–60 cm, nicméně naprostou vychytávkou jsou žerdě nastavitelné posuvem po horizontálním vodítku. Občas někde uvidíte bradla s tyčemi do V. Jedná se o vynález Vince Girondy pro trénink prsních svalů, vyžadující v původní verzi rozvor až 80 cm. V prvním gymu Za vodou jsme je měli a na příslušné fotce na nich cvičím právě Girondovy kliky. Abyste nemuseli tahat k bradlům lavičky nebo židle, vyplatí se přidat ke stojnám příčku, z níž se i muž nižší postavy bez potíží dostane do vzporu s řadou kotoučů u pasu; kliky se totiž lépe začínají z vrchu.
Girondovy kliky v podání autora
Z pohybového hlediska jsou kliky na bradlech mezičlánkem mezi tradičními kliky na podlaze a kliky ve stojce na rukou. Nepočítáme-li možnost vysokých počtů opakování, z obou verzí nejlépe umožňují progresivní zvyšování zatížení, což je řadí mezi základní kombinované cviky. Z praxe známe řadu způsobů přivěšování zátěže. Fenomenální Marvin Eder cvičil s 1–2 pomocníky, vážícími dokupy víc jak 150 kg, kteří jej drželi zepředu a zezadu kolem pasu. Jednoruční činka mezi koleny a velká činka v podkolení dozadu pokrčených nohou je rychlé, byť nepříliš pohodlné řešení, a za takové považuji i zavěšení pásku s kotouči přes krk; dokonce se jako zátěž používá tlustý řetěz na krku. Ve staré posilovně Na Skále jsme měli ručně šité kšíry přes ramena s háčkem a k tomu držák. Největší výhodou těchto popruhů (viz foto autora) bylo symetrické rozložení zátěže na trup. Zdá se, že kulturisté nejčastěji přivěšují kotouče nebo malou činku řetízkem s karabinou k opasku, jak to předvádí Arnold Schwarzenegger (viz foto). K tomu ještě dvě poznámky. Řetízek odírá opasek a příliš tenký pásek s těžkou váhou řeže do boků.
Ručně šité kšíry přes ramena s háčkem a k tomu držák. Největší výhodou těchto popruhů bylo symetrické rozložení zátěže na trup.
Klik a vzpor na rovnoběžných bradlech není nic jiného, než spouštění a zvedání těla pokrčováním paží v loktech. Hloubku neboli spodní pozici kliku určíte podle pružnosti v ramenních kloubech; mladí cvičenci půjdou úplně dolů, až se bicepsy téměř dotknou předloktí, v silovém tréninku postačí pokrčení loktů do pravého úhlu. Podle odborníků na kinesiologii jsou kliky cvikem pro tricepsy, tudíž máte držet žerdě spíš na úzko, lokty mít u těla a dozadu. Bradla vždy držte nadhmatem, s palci proti ostatním prstům. Oskenujte očima někoho, kdo cvičí kliky na bradlech! Ramenní klouby se ohýbají dopředu, nadloktí je posouváno za tělo a kolmo na trup, v ramenním pletenci dochází k abdukci lopatky. Všimněte si zejména toho, jakému tahu a páčení jsou vystaveny vazy a rotátory ramenních kloubů, nebo propojení klíčních kostí na prsní kost a závěs lopatky na klíček. Nebezpečí jejich přetažení či natržení dále stupňuje široký úchop, obrácený hmat nebo příliš rychlé spuštění těla dolů se zátěží na opasku. Ani v nejmenším nenaznačuji, že kliky jsou nebezpečný cvik, avšak lidem s bolestmi v ramenech, loktech či v zápěstích bych je nedoporučoval.
A kde je hranice přídavného závaží? V našem oddíle se běžně cvičilo se 30–40 kg zátěží, ti nejsilnější brali na kšíry více jak 60 kg, byl to takový masivní, litinový válec s okem. Můj rekord z roku 1971 byl 65 kg při tělesné váze 78,5 kg. Záleží na každém, jak daleko bude ochoten jít. Když ovšem vydržíte kupříkladu k deseti klikům se 40 kg, v síle i objemu tricepsů, hrudníku a ramen pravděpodobně převálcujete všechny známé!
