KDYSI A NYNÍ: BŘIŠNÍ SVALY

Fakt, že jsme na čelní stěně sklepní činkárny HP-CLUB měli velké nápisy (ve slovenštině, ale většina naší tehdejší literatury pocházela ze Slovenska, tak co) „Nohy sú základom“ a „Brucho, vaša výstavná partia“, nás sice šlechtil, ale bylo tomu tak doopravdy? Co se týče nohou ano, dřepy se dřely jako o život, zato s břichem to bylo horší. Za prvé strava nikoliv dietní, všichni jsme potřebovali přibrat a domácí strava poskytovaná rodiči nebyla kvalitní ani náhodou, za druhé soutěžní příprava závodníků se vším všudy přišla až později. Tolik úvodem.

Skvělé břišní svaly v podání Roye Perrotta

Měl jsem to štěstí, že mi příroda dala do vínku útlé boky a štíhlý pas; špatné pro dřepy a mrtvé tahy, výhodné pro estetiku. Na břišních svalech jsme jako výrostkové pracovali (zatím neúmyslně) držením přednosů ve visu na klepáči koberců, dostaly zabrat i při šplhání na stromy. Někdy v patnácti jsem začal chodit do gymnastiky v Sokole. Břišní svaly patří v gymnastice k nejdůležitějším, a tak k výuce cviků na nářadí, jejichž neoddělitelnou součástí byly výdrže v přednosu, přibylo v závěru hodiny cílené posilování zvedáním nohou na žebřinách se sedy-lehy. Už tenkrát mne zvedání nohou bavilo víc a za ten rok gymnastiky mi svaly zesílily natolik, že jsem udělal perfektní přednos v podporu na rukách na podlaze. Šplh na laně bez přírazu jsem začínal ze sedu na zemi s nataženýma nohama a držel je tak až nahoru. Mohu jenom litovat, že jsem u šplhu nevydržel déle, mohl jsem mít bicepsy a záda navěky. Ten přednos v lehčí verzi na lavici jsem uměl ještě ve čtyřiceti (viz foto).

Autor při přednosu

Už přesně nevím, jak jsme trénovali břicho v první fázi HP-CLUBu, snad nějaké ty sedy a lehy s uchycenýma nohama a zvedání nohou na hrazdě. V polské knížce o kulturistice jsem našel cvik vytáčení v pase s lehkou tyčkou za krkem, střídaný s úklony – to jsem dělal hodně. Po přesunu do tělocvičny Na Skále v roce 1973 jsme k vyrobenému nářadí a náčiní přidali kovový žebříček přišroubovaný na stěnu, na který se za háky pověsilo prkno s popruhem pro kotníky. Ten žebřík měl asi osm příčlí a před soutěží jsem dělal série sedů a lehů na šikmém sklonu od nejvyšší polohy (byla dost strmá) po jednotlivých stupních až dolů. Trénink tedy vydal za osm sérií s maximálním počtem opakování a jeho stinnou stránkou byl odřený kříž od tvrdé desky. Břicho bylo silné, ale vzhledem k tehdejší dietě – 1,25 kg tvarohu s jedním jablkem a půl litrem vody – a žádné aerobní činnosti poměrně schované pod tukem. Neměl bych to zmiňovat, ale potom přišlo dlouhé období, kdy jsem břicho vůbec necvičil…

Zvedání nohou ve visu

Nejdelší čas jsem strávil v obou posilovnách Za vodou (1985-2007). Zcela jsem vypustil sedy a lehy, jejich místo zaujalo zvedání nohou ve visu na žebřinách, jak jsem to viděl na prvním videu Pavola Jablonického. Variantami bylo zvedání kolen nebo natažených nohou na hrazdě (těžké, protože tělo bez stabilizace se houpá) a zvedání nohou v podporu pod pažemi na bradlech; tady jsem někdy bral mezi chodidla jednoručku. Jeden cvik, který mi přišel jako novum s velkou obtížností, jsem nazval „Hollywood“ (už nevím proč, napadá mne slovo bombastický). Jednalo se o zvedání trupu s pokrčenýma nohama, zaklesnutýma na dvou lavicích na sobě, kamarád nahoře přidržoval kotníky. Zvedat trup vertikálně nahoru proti gravitaci bylo číslo pro opravdu náročné! Jednou kdosi donesl kolečko na rolování, to se však neujalo. Klasické zkracovačky s chodidly na zemi nebo ve vzduchu, tak populární v lekcích aerobiku, mi jako člověku odkojenému roky sedů-lehů a zvedání nohou připadaly vskutku zkrácené, protože působily jen na jednu řadu přímého břišního svalu. Dokonce jsme vymysleli cvik (a jsem na to docela hrdý) na zpevnění pasu rotacemi. Dvojice stojící zády k sobě se vytočí vlevo a vpravo a předá si do rukou kotouč; pak se otočí na druhou stranu a kotouč vrátí zpátky, to je jedno opakování (viz foto).

Originální cvik z českotřebovské posilovny Za vodou

Nyní zkusím popsat dva faktory úspěšného tréninku břicha, předesílám ještě vliv genetiky a kostní stavby pánve na formaci vodorovných řad, „kostek“ a šlachových přepážek recta abdominis (viz snímky Roye Perrotta a Boba Divílka). Břicho se nejlépe procvičuje tehdy, když je dobře cítíte, což jednak závisí na schopnosti provést tvrdou kontrakci, pak na správném dýchání a vrstvě tuku (maximálně 1–2 cm). S vysokým tukovým polštářem se už mění technika a rozsah pohybu cviků a hlavně nelze práci svalů dobře procítit. Klientům v posilovně, hodlajícím shodit břicho úporným cvičením, jsem tudíž doporučoval, aby nejdřív snížili váhu a teprve pak se zaměřili na vypracování břicha. Samotné procítění smrštění svalů je mimořádně uspokojující a zesiloval jsem je přiložením rukou na břicho. Praktikoval jsem též úklony ve stoji s napínáním svalů a jemným dotekem postranních svalů pasu.

Bob Divílek a jeho pověstné „břišáky“

Do obnoveného HP-Clubu ve Felixově ulici jsem si zhotovil závěsy na lokty podle návrhu Brada Harrise (AB Origional Ab Slings), je to skvělá pomůcka. Ještě před 10 lety jsem cvičil zvedání nohou na hrazdě nebo ribstolech, kvůli bolestem v rameni už dnes nemohu. Jednu dobu jsem měl rád zkracovačky na míči, ten se bohužel vyfoukl a navíc kamsi zmizel špunt. Mými současnými cviky jsou obrácené zkracovačky na šikmé lavici, zkracovačky na kladce a přitahování nohou k hrudníku na závěsech TRX, které střídám podle nálady ve 2 sériích a 15–50 opakováních.